Prostory (Spaces) 4. díl - BOMA Standard a SIS standard

Zatímco DIN 277 standard je určen pro Německo a německy mluvící země, standard BOMA se používá především v USA. Po nastavení tohoto standardu se do výkresu automaticky vloží klasifikace SpaceType_BOMA. Klasifikace dělí prostory podle způsobu využití a ovlivňuje polohu hranic mezi prostory. Boma standard dále započítává do Usable Area plochu místnosti pod okny v závislosti na jejich výšce.

Na obrázku vpravo jsou dvě místnosti oklasifikovány shodně jako Office Area. Net boundary se zobrazuje  červeně, Usable boundary zeleně a Gross boundary modře. Obě jsou stejně velké a mají stejné velikosti všech ploch.
Takto se změní umístění hranic u střední stěny, změním-li klasifikaci levé místnosti na Floor Common Area.
levá místnost	pravá místnost
BOMA standard zahrne do Usable area i plochu pod oknem, je-li jeho výška rovna nebo je větší než výška stropu prostoru (Ceiling Height). V takovém případě se Usable boundary “zarazí” o vnitřní sklo okna. V opačném případě, jestliže je výška okna menší než polovina výšky stropu se plocha mezi ostěními, vnitřním lícem zdi a  vnitřním sklem nezapočítává.

Posledním standardem obsaženým v AutoCADu Architecture je Švédský SIS standard, který se používá v obměnách i v ostatních skandinávských zemích. Při zvolení tohoto standardu se do výkresu vloží nejen jemu příslušná klasifikace, ale i příslušný styl zóny. Kromě klasifikace a vzájemné polohy prostor závisí jedna z hranic (Usable boundary) i na tom do jaké zóny prostor a prostory přilehlé náleží. SIS standard obsahuje nejvíce pravidel z dodávaných standardů. Poloha hranic závisí na výšce a šířce dveří, oken i otvorů, tloušťce stěn, ale také výšce prostoru v místnostech se zkosenými stropy.

Protože způsob pravidel pro generování hranic prostor se nastavuje pro každý prostor zvlášť, mohou být v jednom výkresu vedle sebe prostory jejichž hranice jsou definovány manuálně, stylem i standardem. V jeden okamžik však může být aktuální pouze jeden standard.

Vytvoření vlastního standardu není pro běžného projektanta snadnou záležitostí. Jde o práci ryze programátorskou v prostředí .NET a je k ní mimo ACA potřeba i Visual Studio a API (Application Programming Interface) dostupné vývojářům nadstaveb.

Jan Panoch

Prostory (Spaces) 3. díl – Area Calculation Standard DIN-277

Pro ukázku jakým způsobem závisí odsazení hranic prostoru na jeho klasifikaci je třeba vybrat jiný standard. V tomto případě byl vybrán standard DIN-277. Po výběru standardu se do výkresu automaticky vloží klasifikace související s vybraným standardem. U Standardu DIN-277 jsou to hned dvě NetAreaType_DIN a SpaceType_DIN- Klasifikace SpaceType_DIN klasifikuje prostory písmenem A,B a C a nebo klasifikací Exterior. písmenem A jsou označeny zcela uzavřené prostory se střechou či stropem, Písmenem B jsou označeny částečně uzavřené prostory se střechou nebo stropem. Písmenem C jsou označeny prostory bez střechy nebo stropu.  Podrobnější definici lze nalézt v nápovědě.
Na obrázku jsou dvě místnosti stejné velikosti obě s klasifikací A. Jak je vidět, tak gross boundary leží ve středu střední zdi.
Nyní byla levá místnost oklasifikována písmenem B. U pravé zůstala klasifikace A. Gross boundary se po Updatu prostorů posunula k vnitřnímu líci střední zdi z pohledu levé místnosti. Výsledek by byl stejný i v případě, že bychom levou místnost oklasifikovali jako C. Naopak gross boundary by se udržela uprostřed pouze v případě, že by obě místnosti měli stejnou klasifikace.
levá místnosti	pravá místnost
V DIN-277 standardu platí další vztah mezi generováním hranic prostoru a klasifikací, který je znázorněn na následujících obrázcích. Vpravo jsou dvě šachty levá s plochou 1.2 m2, pravá o ploše 0.6m2. Oba prostory jsou samozřejmě řízeny podle Din-277 standardu. U levé šachty se zobrazuje i vypisuje Net boundary a u pravé ne. Pro tento standard platí totiž pravidlo, že u technických místností (klasifikace NetAreaType_DIN – Technical) menších než 1m2 není Net Area dostupná a tudíž se nevypisuje ani se nezobrazují Net boundary.
levá šachta	pravá šachta

 

Jan Panoch

Prostory (Spaces) 2. díl - Area Calculation Standard

V předchozím dílu, který najdete zde byly popsány jednotlivé hranice prostorů a jejich generování v závislosti na stylu prostoru nebo manuální nastavení. V tomto dílu se budeme zabývat generováním hranic Prostorů podle Area Calculation Standardu.

Area Calculation Standard je soubor pravidel, který definuje polohu Net, Usable a Gross hranic prostoru v závislosti na typu a poloze hraničních objektů a klasifikaci prostor. Area Calculation Standard lze použít pouze na asociativní prostory.

Výběr standardu pro aktuální výkres se provádí v dialogovém panelu Options (Možnosti) na kartě AEC Object Settings
Na obrázku vpravo jsou dvě místnosti stejných vnitřních rozměrů 5x5 metrů. Uvnitř jsou asociativní prostory a poloha hranic je řízena Standardem Base Standard. Modře se zobrazují Gross Boundary a červeně Net Boundary
Při detailním pohledu je vidět jakým způsobem se generuje plocha pod dveřmi a otvorem mezi oběma místnostmi. Tomu odpovídají i rozdílné hodnoty ploch pro jednotlivé hranice. Usable Area není pro Base standard definována.
Při vymazání pravého prostoru se automaticky přegenerují hranice levého prostoru. Střední stěna, ze které se do Gross Area počítala jen polovina začne být chápána jako vnější a započítá se celá její plocha. Naopak Net Area se zmenší o plochu pod otvorem a dveřmi.

 

Jan Panoch

Prostory (Spaces) 1.díl – jeden prostor čtyři plochy

Prostory jsou dvou nebo třírozměrné AEC objekty, které obsahují informace o místnostech v budově. Používají se především k vypisování plochy, objemu či obvodu místnosti. U prostoru můžeme určit, jakou plochu či jaké plochy chceme vypisovat. Zda budou do plochy zahrnuty i obvodové konstrukce místnosti, zda se bude k ploše podlahy přičítat plocha mezi ostěním dveří nebo oken a podobně. Hodnoty těchto ploch jsou obsaženy v automatických vlastnostech prostoru a plochám zároveň odpovídají i hranice příslušného jména v nastavení zobrazování prostoru. Je to Base, Net, Gross a Usable area či boundary – tedy Základní, čistá, hrubá a využitelná plocha či hranice této plochy. Base area je tedy plocha ohraničená Base boundary a podobně. Poloha hranic je řízena buď automaticky stylem prostoru, automaticky podle použitého standardu (Area Calculation Standard) nebo manuálně. Manuální nastavení hranic se provádí pomocí uzlů. Přitom manuální nastavení Net, Usable a Gross area lze provést i pro asociativní prostor bez zrušení jeho asociativity.

automatické vlastnosti velikostí ploch objektu prostor	vlastnosti zobrazení pro objekt prostor
Base boundary	Hranici tvoří vnitřní povrchy ohraničujících objektů. V případě stěn tedy vnitřní povrchy stěn. Jedná se o vnitřní plochy místnosti bez ohledu na tloušťku ohraničujících konstrukcí či hloubku ostění otvorových výplní.
Net boundary	Obyčejně se rovná Base area. Může se použít například při detailním vypisování plochy například s odečtením tloušťky obkladu.
Usable boundary	Hranici tvoří většinou u vnější stěny vnitřní povrch zdi, u vnitřní stěny střed zdi. Součet těchto ploch může být použit pro výkaz plochy bytu bez ohledu na vnitřní příčky. V závislosti na použitém standardu může hranice detekovat plochu mezi ostěními otvorových výplní.
Gross boundary	Hranici tvoří u vnější stěny její vnější povrch a u vnitřní stěny její osa (střed). Součet těchto ploch tedy vykáže celkovou zastavěnou plochu bez ohledu na tloušťku obvodových či vnitřních stěn.
Řízení polohy hranic, tedy to ,zda jsou hranice určeny manuálně, stylem prostoru nebo pomocí Area Calculation Standard se nastavuje v panelu Properties (Vlastnosti).

 

Při použití manuálního nastavení se po výběru asociativního prostoru v jeho těžišti objeví tři body, pomocí nichž lze pro editování odblokovat jednotlivé hranice (Net, Usable a Gross). Base boundary je odvozena od hraničních objektů, ale po zrušení asociativity prostoru lze editovat i ji.

Při najetí myší nad jednotlivé uzly se ukáže tolltip s názvem hranice.
Prostor se zobrazenými hranicemi. Base boundary je hnědá a šrafovaná Usable boundary je zelená Gross boundary je modrá Net boundary je červená
Hranice lze pomocí uzlů libovolně editovat a to i bez ztráty asociativity prostoru.
Pokud potřebujeme zafixovat některou z hranic, aby nebylo možno s ní manipulovat stačí znovu klepnout na příslušný uzel v těžišti prostoru. Po vybrání prostoru se pak u této hranice přestanou zobrazovat uzly. Druhou možností je zatrhnout editovatelné hranice v kontextovém menu pod pravým tlačítkem myši po výběru prostoru. Poslední nabídkou Reset se zruší doposavad provedené editace hranic prostoru a hranice se navrátí do své původní polohy.
Místnost, ve které je prostor umístěn má vnitřní rozměry 5 x 5 metrů. Plocha 25 m2 odpovídá vlastnosti Base Area. Ostatní plochy jsou závislé na manuálním umístění hranice.

 

Další způsob generování hranic je možnost podle stylu prostoru (By Style)
Podíváme-li se do dialogu pro nastavení stylu prostoru, najdeme ve spodní části karty Design Rules políčka pro zadání odsazení jednotlivých hranic. Na obrázku vpravo je pro Net boundary zadáno odsazení 20 mm směrem dovnitř. Toto nastavení může být použito například pro zohlednění vrstvy omítky, která přesahuje přes modulovou tloušťku stěny. Ostatní hranice mají nulové odsazení a kryjí se tak s Base boundary.
Net boundary se zobrazuje červeně 20 mm odsazená směrem do vnitřního prostoru vzhledem k Base boundary.
Net area je o 0.4 m2 menší, než Base area – zohlednění vlivu omítek.

Nastavení generování hranic prostorů podle Area Calculation Standard popíšeme v příštím dílu.

Jan Panoch

Zrychlení chování AutoCADu při výběru objektů

Při výběru velkého množství objektů ve výkresu se může stát, že AutoCAD na chvilku “zamrzne” a rozmrzne až poté, co se objeví všechny uzly na vybraných entitách. Zamrznutí může být způsobeno právě zobrazováním velkého množství uzlů. Zobrazované množství lze ale ovlivnit systémovou proměnnou GRIPOBJLIMIT, která řídí maximální počet objektů, na kterých se uzly zobrazí. Při výběru většího množství objektů než je hodnota proměnné GRIPOBJLIMIT se uzly nezobrazí nikde. Hodnota proměnné se pohybuje v mezích 0 až 32767. Přitom nastavení na nulu neznamená, že by se uzly neobjevily ani při výběru jednoho objektu, ale naopak, že se zobrazí u všech vybraných objektů. Z hlediska rychlosti je toto nastavení tedy nejhorší.

výběr objektů při nastavení GRIPOBJLIMIT na 5000 - uzly se u objektů zobrazují, protože jich he ve výběru méně než 5000

výběr objektů při nastavení GRIPOBJLIMIT na 50 - uzly se u objektů nezobrazují, protože jich je ve výběru více než 50

Jan Panoch