Změna rotace Annotative objektů pro různá měřítka

V AutoCADu a produktech na něm založených (Architecture, MEP), jsou již několik verzí dostupné funkce, pomocí kterých lze textům, kótám, šrafám, multileaderům a dalším entitám nastavit různou, respektive při tisku stejnou, velikost a pozici při zobrazení různých měřítek. V nelokalizovaných verzích se tato funkce nazývá Annotative. Funkci lze použít například při kreslení situací, kterých je v projektové dokumentaci několik a ve více měřítkách (katastrální situace, koordinační situace, celková situace …). Nastavíme-li katastrálním číslům a blokům, které znázorňují kulturu pozemků vlastnost Annotative, budou se pro každé měřítko zobrazovat ve stejné velikosti při tisku.

měřítko 1:200

měřítko 1:500

Annotative objekty mohou mít kromě rozdílných velikostí v rozdílných měřítkách i rozdílné pozice. Toho lze dosáhnout tak, že objekty posuneme za uzel. Pokud použijeme příkaz pro posun (move) posuneme objekt ve všech měřítkách, pro které je u objektu v seznamu měřítek neprázdná hodnota.

měřítko 1:200

měřítko 1:500

U Annotative objektů však lze nastavit i různé úhly natočení opět pro různá měřítka. To může být výhodné u textů, kdy potřebujeme, aby se text v jednom měřítku zobrazoval vodorovně a v jiném s určitým úhlem natočení. Jak ovšem tento úhel jen pro jedno měřítko nastavit?

Nelze to provést přímo na vybraném objektu pomocí uzlů jako u posunu, ale pouze přes paletu vlastnosti (properties), kde do příslušného řádku napíšeme úhel natočení. Úhel natočení je pak platný pouze pro dané měřítko.

nastavení úhlu v paletě Properties

měřítko 1:200

měřítko 1:500

Dvě poznámky na závěr:

1) U víceřádkového textu lze tímto způsobem nastavit pro každé měřítko jinou šířku odstavce.

2) Viditelnost všech zobrazení annotative objektů pro všechna měřítka při jejich výběru řídí systémová proměnná SELECTIONANNODISPLAY, která nabývá hodnot 0 a 1.

Zobrazení výběru při nastavení SELECTIONANNODISPLAY na hodnotu 1.

Funkce na zarovnání textu ke křivce

Tuto funkci jsem si napsal hlavně proto, že mě při kreslení koordinačních situací vždy zdržovalo zarovnávání popisů inženýrských sítí tak, aby popisy byly rovnoběžné s vedením té které sítě. Třeba ale najdete i jiné využití. Na popisy používám raději mtext než dtext a to proto, abych mohl u mtextu nastavit neprůhledné pozadí a síť popisem zároveň vykryl. Pokud úhel, pod kterým má být text do výkresu vložen nezadám hned po výběru prvního rohu mtextu, tak pak musím text k síti přiložit a orotovat ho ve směru sítě, případně před tím ještě změnit zarovnávací bod textu na jeden ze středových.

Funkce, kterou si můžete stáhnout na konci příspěvku nebo na kartě download v sekci LISPy, se po zavolání dotáže na text, který má být k síti vložen a následně vyzve k výběru křivky. Vybrat lze nejen polyline, ale také line – čáru, arc – oblouk nebo spline. Funkce následně do vybraného místa křivky vloží v předchozím kroku zadaný text a zarovná ho ke křivce. Hladina a typ čáry se přeberou z vybrané křivky. Styl textu je aktuální styl a velikost textu odpovídá proměnné TEXTSIZE – tedy naposled použité výšce textu. Zarovnávací bod textu se nastaví na Middle Center. Chcete-li změnit výšku textu, stačí tak zadat do příkazové řádky textsize a napsat výšku.

Po dalším zavolání funkce se jako implicitní text na výzvu po zadání nového textu nabídne text použitý při posledním spuštění funkce. Funkce se spouští příkazem txtal (text align)

V souboru je však definovaná ještě jedna funkce txtper (text perpendicular), která text vloží kolmo ke křivce v místě výběru.

První zavolání funkce txtal nebo txtper

Při dalším zavolání již funkce jako implicitní nabízí předchozí text. Implicitní výběr nelze potvrdit mezerníkem, ale je nutno použít Enter.

Výsledek funkce  txtal a txtper – zarovnání k polyline a spline

Obě funkce definované v souboru TextAlignToPLine.lsp si můžete stáhnout zde a to ve zdrojovém kódu, takže je možné je dále upravovat.

Návod jak načíst *.lsp soubor s funkcemi do výkresu najdete například na konci jednoho z předchozích příspěvků.

Fall Creators Update 1709 zpomaluje AutoCAD

Pokud se stejně jako já potýkáte s příšerným zpomalením AutoCADu (Architecture, MEP …) po instalaci posledního Fall Creators Updatu na verzi Windows 10 1709 můžete zkusit následující řešení:

V panelu Centrum zabezpečení v programu Windows Defender klepněte na Řízení aplikací a prohlížečů

V dalším panelu sjeďte až dolů a tam klepněte na text  Nastavení Ochrany Exploit Protection

A v položce Ochrana toku řízení (CFG) vyberte Ve výchozím nastavení vypnuto.

Nové nastavení se projeví až po restartu počítače. Pak se AutoCAD vrátí ke své původní rychlosti.

Zpomalení se projevuje především v práci ve 3D, která je po instalaci Fall Creators Updatu i v jen trochu větším modelu téměř nemožná. Problémy se netýkají jen AutoCADu, ale i Inventoru, Revitu, 3D Maxu a dalších profesionálních programů. Odinstalování FCU nemusí pomoci.

Šrafy tmavého obkladu např. z prken

AutoCAD nabízí velké množství šrafovacích vzorů. Ještě více jich jde postahovat z internetu, ale žádný z nich většinou není takový, jaký je potřeba. Takže po šrafách pórobetonu, tepelné izolace, a střešní krytiny jsem vyrobil šrafu obkladu (např. z prken) tmavého odstínu. Tmavý odstín je reprezentován tečkami a obkladová prkna (nebo jiný materiál) dvěma čárami u sebe. Ty reprezentují spáru. Spára přitom není tečkovaná. Osová vzdálenost obkladových profilů je pro měřítko šrafy 1 jednotka 170 mm. 150 mm je šířka prkna a 20 mm je šířka spáry. Kód šrafy vypadá takto:

*DrevenyObkladHTmavy, vodorovné čáry s tečkami
0,0,0,0,170
0,0,150,0,170
0,0,25,25,170,0,-25
0,0,50,25,170,0,-25
0,0,75,25,170,0,-25
0,0,100,25,170,0,-25
0,0,125,25,170,0,-25

… a stáhnout si ji můžete ze stránky download ze sekce “Šrafy” – soubor DrevenyObkladHTmavy.pat

Soubor si zkopírujte do složky “pats”

například

C:\Users\[jméno profilu]\AppData\Roaming\Autodesk\[verze AutoCADu]\enu\Support\pats

šrafa se pak objeví v dialogovém okně Hatch Pattern Palette na kartě Custom

AutoCAD Architecture a MEP 2018

V AutoCADu Architecture a MEP 2018 bohužel nenajdeme žádná velká vylepšení. Jedinou novinkou jsou přidané multiview bloky do AEC Contentu. Nejedná se však o úplně nové prvky hlavně pro ty z vás, kteří již dříve používali a měli nainstalovaný dánský Content. Ve většině případů se jedná pouze o MVbloky, které byly z tohoto Dánského contentu převedeny i do anglické verze. Zajímavostí je, že pokud tyto bloky obsahovaly atributy tak jejich názvy alespoň v beta verzi stále zůstaly v Dánštině

Podle sdělení vývojového týmu se Autodesk v této verzi soustředil pouze na opravu chyb jejichž hlavní výčet uvádím níže.

• Oprava exportu dat z tabulek (Schedule Table) do excelu.
• Oprava nastavení transparentnosti AEC entit přes dialog display properties - šlo nastavovat jen přes paletu properties a vlastnost transparency nebylo možné nastavit pro více komponent najednou. (to opravil již SP1 pro AMEP 2017)
• Potlačen byl dialog Manage Content Library při migraci z předchozí verze.
• Rozdělené prostory (Space) zůstali rozděleny, i když jeden z prostorů byl izolován pomocí volby Isolate Obejct.
• Opraveno bylo padání AMEP, které se někdy vyskytovalo při otevírání a ukládání souborů a při zrcadlení MEP entit.
• Systémová proměnná HPMAXLINES je nastavena na 100 000 pro rychlejší otevírání výkresů.
• Bylo vylepšeno otevírání výkresů verze 2010.
• Objekty typu Mass Element je již možno dělit i při jiném než defaultním UCS. (to opravil již SP1 pro AMEP 2017)
• Vylepšení exportu do IFC.
• Při vytvoření nových výkresů v Project Navigatoru není třeba pro jejich zobrazení provádět Refresh projektu (zajímavé, s tím jsem nikdy problémy neměl).
• Bylo odstraněno příležitostné padání AMEP při importování PDF souborů pomocí příkazu PDFIMPORT a při přetahování poznámek do tool palet.
• Oprava nekorektního zobrazení bloků MEP Contentu při zobrazení realistic.
• Odstranění příležitostného padání AMEP při exportu výkresů, které obsahovaly entity Open Light do AutoCADu (příkaz EXPORTTOAUTOCAD).
• Při generování pohledů a řezů jsou z modelu, ze kterého se generování provádí, vyjmuty 2D bloky. Nevznikají tak v pohledech a řezech vodorovné čáry, které je třeba následně odstraňovat. (To lze myslím považovat za jediné vylepšení)
• Při síťové instalaci jsou nyní viditelné všechny updaty přidané pomocí Add Updates

Na co se asi bude vývojový tým soustředit u verze 2019?

AutoCAD MEP – Cut Length - délky trubek

V jednom z předchozích příspěvků o AutoCADu MEP jsme vynechali nastavení Cut Length v paletě Properties při kreslení kanalizačních trubek. Tehdy jsem slíbil, že se k tomuto tématu vrátím a činím tak po více jak roce .

Jednoduše řečeno – hodnota Cut Length určuje, po jaké vzdálenosti se na rovném úseku potrubí vykreslí hrdlo (v případě vodovodního PPR potrubí nátrubek). Ve Specify Cut Length tedy nejprve zadáme, zda se tímto budeme zabývat a v Cut Length pak vzdálenost po které se trubky budou dělit a vkládat mezi ně hrdla / nátrubky.

 

Ovšem co je to hrdlo pro AMEP? AMEP neobsahuje entitu typu trubka s hrdlem, ale jen rovné trubky se stejným průřezem po celé délce a tvarovky. To, že se mezi trubky a tvarovky mají vkládat hrdla je zadáno v Routing Preference v položce Joints. O Routing Preferences pojednává o něco podrobněji jeden z předchozích příspěvků. V Routing Preference je tedy nastaveno pravidlo, které říká, že při spojení trubky s tvarovkou nebo dvou trubek (případ zadání nenulové Cut Length) se do tohoto spoje vloží hrdlo. Hrdlo je tedy z pohledu AMEP samostatná tvarovka a trubka s hrdlem na následujícím obrázku dole se ve skutečnosti skládá z rovné trubky a hrdla.

To ale odporuje realitě a asi Vás napadne, že to bude problém při vypisovaní délek potrubí. Mohu Vás uklidnit, problém to překvapivě není a pokud si pomocí příkazu Move (posun) trubku a hrdlo nerozeberete, jak jsem to udělal já, tak vůbec nepoznáte, že hrdlovou troubu AMEP skládá ze dvou částí.

 

 

 

Dobře je to vidět na dvou následujících obrázcích.  K trubkám jsem připojil sadu vlastností (Property Set Definitions) která obsahuje mimo jiné i automaticky odečítanou vlastnost Cut Length. Zatímco u trubky bez hrdla vypíše délku 938 mm u trubky s hrdlem (všimněte si, že je vybrána pouze trubka a ne hrdlo) je to 1020 mm.

 

Katalog trubek a tvarovek si můžete stáhnout zde nebo ze stránky download. Po jeho instalaci, která je popsána zde nezapomeňte ještě provést regeneraci katalogu výběrem Regenerate Catalog a následně vybrat All.

 

Převod vektorových PDF katastrálních map do DWG s roztříděním entit do hladin

Od verze 2017 umožňuje AutoCAD a produkty, které jsou na něm založené, převádět do DWG vektorové PDF soubory. Osobně nejvíce tuto funkci používám při konverzi souborů snímků katastrální mapy z cuzk.cz, která je již na většině území České republiky digitalizovaná. Oproti dřívější rastrové podobě katastrální mapy v mapě již nejsou slučky, ale čáry jsou pomocí tloušťky rozděleny na katastrální hranice a zbytek, čemuž dle doporučení geodetů říkám vnitřní kresba. Při konverzi PDF souborů do DWG se převedené entity vloží všechny do jedné hladiny - katastrální hranice i vnitřní kresba. Přesto je vhodné pro další práci s entitami vloženými z katastru nemovitostí mít tyto dva typy čar oddělené a rozdělené do dvou samostatných hladin. Z tohoto důvodu jsem napsal malý program v ve VisualLISPu, který nejprve založí hladiny pro katastrální hranice a vnitřní kresbu a podle tloušťky čáry přenese jednotlivé entity do jedné nebo druhé hladiny. Entitám pak nastaví vlastnosti barvy, a typu čáry na BYLAYER (v češtině myslím DLEHLAD).

Princip funkce je založený na tom, že hranice z katastru nemovitostí jsou rozděleny tloušťkou čáry. Zjistil jsem však, že ne všchny stejně. Hranice mezi katastrální hranicií a vnitřní kresbou prochází někde kolem tloušťky 0.15 a podle této hodnoty také funkce dělí entity do hladin.

Při převodu PDF souborů je pouze třeba mít zaškrtnuto pole, že se mají entity převádět s tloušťkou čáry. V nelokalizované verzi Apply lineweight properties

Po vložení je třeba ještě kresbu rozložit byl-li PDF soubor vložen jako blok. Funkce se spouští příkazem katastrtodwg a po jejím zavolání se všechny entity ve výkresů převedou do výše zmíněných dvou hladin v závislosti na parametru tloušťky čáry. Funkci je tedy dobré spouštět ve výkresu, kde nejsou žádné další entity, protože funkce by byla aplikována i na tyto objekty a zařadila by je do jedné ze dvou nově založených hladin.

PDF soubor po vložení…

 

…a po prohnání funkcí katastrtodwg

Funkce je umístěna v souboru katastrtodwg.lsp a můžete si ji stáhnout ze stránky download z okna LISPy.

Funkce je ve zdrojovém kódu a lze ji dále editovat například v případě potřeby změny hranice tloušťky čáry, podle které se mají entity dělit do hladin.

Načtení lsp souboru s funkcí do aktuálního výkresu AutoCADu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Ten nejjednodušší je, že přetáhneme z okna správce souborů (třeba z Průzkumníka) ikonu lsp souboru do okna AutoCADu a funkci spustíme.
Druhý způsob je využití příkazu _appload. V dialogovém okně vybereme požadovaný soubor z funkcí a máme-li zaškrtnuto tlačítko Add to History vloží se odkaz na tento soubor do okna Histroy list, takže příště již nebudeme muset soubor vyhledávat. Budeme-li chtít funkci spouštět často, vyplatí se přidat ji do Startup Suit. Do tohoto dialogového okna se dostaneme klepnutím na tlačítko Contents. Pomocí tlačítka Add přidáme soubor s funkcí. Funkce v souborech, které se zobrazují ve Startup Suit se načítají při každém spuštění AutoCAdu a při otevření každého výkresu, takže je není třeba zvlášť načítat stačí je spustit stejně jako jakýkoliv jiný příkaz.