Blok s automatickým polem pro vypisování sklonu

V tomto příspěvku je popsána tvorba bloku, do jehož atributu se bude automaticky načítat úhel natočení tohoto bloku – tedy sklon. Začneme tak, že si nakreslíme značku sklonu – v tomto případě je to šipka, vytvoříme ze značky blok a přejdeme do editoru bloků, kde přidáme dva atributy. Případně můžeme atributy přidat ještě v modelovém prostoru před vytvořením bloku.
Blok umístíme tak, aby počátek souřadného systému v editoru bloků – tedy vkládací bod bloku - byl umístěn někde pod šipkou. Vkládacím bodem pak proložíme vodorovně Alignment parametr, který nalezneme na kartě Parameters v Block Authoring Palettes. Parametrem zajistíme, že po přiblížení bloku k šikmé rovině se blok podle ní zarovná a nebude nutno ho natáčet.
Pokud jsme tak neučinily ještě v modelovém prostoru,  přidáme v editoru bloků k šipce dva atributy, jejichž hodnota bude automatické pole (Field). Do jednoho atributu se bude vypisovat sklon ve stupních a do druhého v procentech. Do bloku umístíme i visibility state, který nám umožní se mezi atributy přepínat tak, aby byl vidět vždy jen jeden z nich. Atributy prozatím napíšeme nad sebe, aby se nám s nimi při definování jejich hodnot lépe pracovalo. Pak ale umístíme jejich vkládací body na sebe, takže hodnota ve stupních nebo v procentech se bude vypisovat na stejné pozici.
Nyní budeme pro první atribut definovat automatické pole pro sklon ve stupních. Poklepeme-li na atribut otevře se dialogové okno Edit Attribute Definition. Zde v poslední řádce Default zvolíme z menu pod pravým tlačítkem volbu Insert Field… nebo stiskneme Ctrl+F. V poli Field category vybereme Object. Ve Field names vybereme BlockPlaceholder a v Block reference property Rotation. Tento výběr lze provést pouze v editoru bloků a ne mimo něj. V poli Format vybereme Decimal degree a pod jednotkami vybereme požadovanou přesnost. Klepneme-li na tlačítko Additional Format, můžeme za automatické pole přidat příponu - značku pro stupně, případně ještě změnit oddělovač desetinných míst.
Zavřeme dialogová okna a nadefinujeme hodnotu atributu pro sklon v procentech. I v tomto případě poklepeme na atribut, klepneme do poslední řádky a vyvoláme dialog pro vkládání automatických polí. V dialogovém panelu pro výběr automatického pole vybereme shodné hodnoty, jako v prvním případě – tedy v poli Field category vybereme Object, v poli Field names vybereme BlockPlaceholder a v Block reference property Rotation. Namísto klepnutí na OK si ale do schránky zkopírujeme kód, který se zobrazuje u spodního okraje dialogu. Nyní v poli Field name vybereme položku Formula a do pole nadepsaného Formula napíšeme následující vzorec: 100*tang(kód ze schránky) Kód ze schránky ze změní na zašedlé pole Rotation. Dále navolíme počet desetinných míst, potlačování nul a příponu (%) jako v předchozím atributu.
Vkládací body obou atributů dáme na sebe a dodefinujeme viditelnost  tak, aby byl vždy vidět jen jeden atribut buď se sklonem ve stupních nebo v procentech. V panelu properties je ještě třeba pro oba atributy nastavit vlastnost Lock Position na hodnotu Yes. Kdybychom tak neudělali, nebude fungovat přepínání viditelnosti mezi atributy. Blok uložíme a vrátíme se do modelového prostoru.
Máme tedy definován blok, který vypisuje svoje natočení. Správné hodnoty se v atributu ale zobrazují pouze pro sklon směrem zprava do leva. Co ale se sklony, směřujícími zleva doprava? Provedeme-li zrcadlení atributu je hodnota sklonu zobrazená chybně.
Pro opačné sklony bude nutné udělat jiný blok. Můžeme použít blok právě vytvořený, v jiném výkresu ho přejmenovat a v editoru bloků šipku a atributy vyzrcadlit. U atributů bude potřeba upravit jejich bod zarovnání. Do atributů opět vložíme automatická pole. Do hodnot atributů v tomto bloku budou již v obou případech vloženy vzorce. Pro sklon ve stupních bude vzorec vypadat takto: 360- Rotation Přítom “Rotation” je kód ze schránky použitý ve druhém atributu prvního bloku.
Pro atribut se sklonem v procentech je vzorec následující: abs(100*tang(Rotation)) Vzorec i se svojí zašedlou částí je vidět vždy na obrázku vpravo. I zde nastavíme pro oba atributy počet desetinných míst, potlačování nul a příponu (° nebo %). Také u těchto atributů nesmíme zapomenout na nastavení parametru Lock Position na hodnotu Yes.
Konečně můžeme funkčnost bloků vyzkoušet. Blok by se po přiblížení k čáře měl sám natočit. Vybráním jiného visibility state se vypíše sklon v jiných jednotkách. Při změně natočení bloku bude potřeba výkres buď zregenerovat, nebo zavolat příkaz _UPDATEFIELD, aby se obnovila i hodnota automotického pole v atributu bloku.
Z bloků lze přetáhnutím do palety nástrojů udělat jednoduše nástroj. Po klepnutí na nástroj se vloží blok a skloní se podle čáry, ke které se kurzorem přiblížíme. Oba bloky si můžete stáhnout a dále libovolně upravovat. stáhnout bloky (verze dwg 2007) stáhnout bloky (verze dwg 2010)

Jan Panoch

AutoCAD 2016 - revizní mráčky

Revizní mráčky jsou v nové verzi AutoCADu výrazně vylepšeny. I když se stále jedná o polyčáru (polyline), daleko lépe se edituje. Na následujících obrázcích je vidět, že po nakreslení revizních mráčků se nezobrazuje tisíc uzlů jako doposud, ale uzly jen v lomových bodech a středu úseků. Tvar mráčků lze tak snadno editovat stejně jako polyline. Pokud byste přeci jen chtěli u každého obloučku zobrazit uzly jako v předchozí verzi vypněte si proměnnou REVCLOUDGRIPS (viz níže)


Z nové kontextové nabídky stojí za povšimnutí především volba create Type…

Která nás přenese do následující nabídky, pomocí níž můžeme řídit chování mráčků při jejich kreslení.

Zde zase stojí za povšimnutí volba Object, která převede vybranou polyline (nemusí být ani uzavřená) na revizní mráčky…

… a těsně před ukončením příkazu ještě nabídne možnost obrácení směru.

Naposled vybraná volba (kromě object) se ukládá do systémové proměnné REVCLOUDCREATEMODE

Alespoň v betaverzi byla implicitní hodnota nastavena na 0, což odpovídá volbě freehand. To je ovšem alespoň pro mě volba nejméně použitelná, takže doporučuji spíše hodnoty 1 (rectangular) nebo 2 (polygonal)
Stejně jako polyline můžeme na revizní mráčky aplikovat příkazy LINEWORKMERGE nebo LINEWORKSUBTRACT


Mráčky zvládnou i LINEWORKTRIM a LINEWORKDIVIDE, ovšem řezaná hrana zůstane rovná.

Systémová proměnná REVCLOUDGRIPS řídí počet uzlů zobrazujících se u revizních mráčků. Nabývá hodnot ON a OFF a v případě, že ji vypnete, budou se revizní mráčky chovat stejně jako v předchozích verzích.

 

AutoCAD 2016 - změny v kótování

V příštích týdnech se dočkáme nové verze AutoCADu 2016, AutoCADu Architecture a MEP. V tomto a dalších příspěvcích přináším popis těch nejdůležitějších změn s touto verzí spojených. Nebude se jednat o vyčerpávající kompletní výčet, ale o popis těch změn, které mě nejvíce zaujaly a budou dle mého názoru ve stavební projekční praxi přínosem.

V nové verzi AutoCADu se jinak, než jsme byli zvyklí chová příkaz DIM. Po jeho zavolání a najetí nad entitu mimo aktuálně nastavené uchopovací body se objeví náhled kóty. Po klepnutí se do výkresu kóta vloží a tažením myši a dalším klepnutím ji umístíme.
Zajímavé je, že tento postup funguje i na AEC objekty a to i při kótování externí reference. Na vedlejším obrázku je kótován objekt typu stěna (Wall) a celý půdorys je do výkresu vložen jako externí reference. Kóta ovšem nenajde otvory ve stěnách a podobně.
Verze 2016 zavádí novou systémovou proměnnou DIMLAYER, ve které je jméno hladiny, do které se budou vykreslovat kóty. Proměnná funguje podobně jako stávající proměnná HPLAYER pro hladinu šraf. Pokud jméno hladiny, kterou do proměnné zadáme není v seznamu hladin výkresu, tak se hladina tohoto názvu při první kótě založí.
Alespoň v betaverzi se do hladiny zapsané v proměnné DIMLAYER zapisují jen kóty vytvořené pomocí příkazu DIM. Proměnná neovlivní kóty udělané příkazy jako dimlinear, dimaligned, dimangular apod.
V AutoCADu 2016 byla dále rozšířena nabídka kontextového menu uzlů kót. Na obrázku vpravo je nabídka verze 2015…
… a zde nabídka ve verzi 2016
Po poklepání na text kóty se nyní nově objevují ovládací prvky pro řízení šířky textu.

Jan Panoch

AutoCAD 2015 – Dělení modelového prostoru (Model Space Viewports)

Dělení modelového prostoru bylo ve verzi 2015 výrazně vylepšeno. Zatímco v přechozích verzích byly hranice výřezů statické, nyní je lze dynamicky posouvat pomocí myši. Při najetí myší na hranici mezi výřezy lze s hranicemi plynule posouvat.

Přidržíme-li při posouvání klávesu Ctrl přidáme do modelového prostoru další výřez.

Na krajích hranic výřezů jsou malé pouhým okem téměř neviditelné značky “+”.

Tažením za tyto značky lze také přidat další výřez..

Tažením za bod na hranici společný více výřezům lze měnit hranice všech těchto výřezů.

Přetažením dělící hranice mezi výřezy ke kraji lze pak výřez zrušit.

Jan Panoch

AutoCAD 2015 – výběr objektů ve výkrese

V AutoCADu 2015 přibyla zajímavá možnost výběru - takzvaný Lasso selection, se kterým se můžeme setkat v jiných programech. Klepneme-li do jakéhokoliv prázdného místa na výkresu a podržíme tlačítko myši aktivujeme právě tento výběr. Posouváním myši pak začneme kreslit ohraničení výběru.
Přitom záleží, zda první pohyb myší je doprava, doleva, nahoru nebo dolu. Podle toho vybíráme objekty které zcela leží uvnitř výběrové hranice, nebo ty, které ji i jen protínají. Je to tedy podobné, jako při výběru pomocí obdélníku.
Tuto možnost lze vypnout v dialogovém panelu Options na kartě Selection
Po výběru objektu a jeho následném posouvání, kopírování, otáčení…se původní objekt zobrazuje šedivě. To se nejviditelněji projeví především při výběru vložených rastrových obrázků.
Podstatné změny doznal také dialog Visual Effect Settins. Nyní již nemáme možnost volby, zda se vybrané objekty budou vykreslovat tučně, čárkovaně nebo tučně i čárkovaně. Stejně tak nemůžeme ovlivnit zobrazení vybraných ploch u 3d Objektů Zrušeny byly systémové proměnné PREVIEWEFFECT a PREVIEWFACEEFFECT. Na obrázku vpravo je Visual Effect Setting dialog z verze 2015…
… a na tomto obrázku je ten samý dialog z předchozí verze.

Jan Panoch

AutoCAD 2015 – změny v uživatelském rozhraní

Ve verzi AutoCADu 2015 a produktech na něm založených došlo k několika výraznějším změnám v uživatelském rozhraní. Zjistíme to ihned po startu programu, kde na nás nebude již čekat Drawing 1 ale záložka New Tab. Tato záložka je rozdělena na tři části. V Get Started můžeme otevřít nový nebo existující výkres přičemž u nového výkresu si můžeme vybrat prototyp. Dále je zde možné otevřít Sheet Set nebo Projekt. Ve střední části se objevují naposled otevřené výkresy a vpravo upozornění např. o hardwarové akceleraci a podobně. Klepnutím na šipku při levé straně záložky (která na obrázku není vidět) se přesuneme do sekce Learn. Zde je možné shlédnout ukázková videa, dozvědět se něco o nových funkcích, přečíst si typy pro daný software a získat přístup k dalším výukovým materiálům.

Autodesk se touto záložkou vrací o nějakých 14 let zpět, kdy se (pokud si dobře vzpomínám) v Architecture Desktopu 2.0i objevoval po spuštění takzvaný Today Dialog, který měl podobné funkce, ovšem nevypadal tak pěkně.

Další změna, které si ihned povšimneme je nový implicitní “skin” programu. Ribbon menu i palety mají nyní černé pozadí.

Chceme-li se vrátit zpět ke světlému schématu, můžeme tak učinit v dialogovém panelu Options na kartě Display výběrem Light v řádce Color Scheme.

Není to ovšem úplně to stejné světlé schéma, na které jsme zvyklí z předchozích verzí, ale řekl bych, že je ještě o trochu světlejší.

Při testování verze 2015 se na tmavé schéma sneslo spoustu kritiky. Osobně tuto kritiku nesdílím. Tmavé schéma se mi naopak zdá příjemnější a zvyknul jsem si na něj velice rychle.

Horší už je to s novým Status barem, kde jsme se dočkali už několikáté změny ikon. I na změnu ikon si lze jistě po nějakém čase zvyknout, problematickou ale vidím jinou jeho novou funkci. V předchozích verzích se na levé straně status baru zobrazovaly ikony dostupné ať jsme byli ve výkresovém nebo modelovém prostoru a při jakémkoliv výběru. V nové verzi se všechny ikony zarovnávají vpravo a ikony, které nemají pro danou situaci význam se nezobrazují vůbec ovšem při stálém zarovnávání ikon vpravo. Výsledkem je to, že ikona, pomocí které chceme zapnout nebo vypnout nějakou funkci, po status baru neustále cestuje. Na ikonu tedy nelze klepnout po paměti, jak by to bylo běžné po delším používání, ale je třeba ji neustále hledat. Na následujících obrázcích je několik snímků status baru v různých situacích.

Měřítka ve status baru se nyní kromě formátu “1:X” zobrazují také v procentech.
Ribbon menu nově zobrazuje galerie stylů tam, ke to dává smysl. Je to například v případě vkládání bloků, výběru stylu textu, kóty, multileaderu, tabulky nebo formátu buňky
Zatímco u výběru bloku pro vložení je zobrazení jeho náhledu užitečné, při výběry například stylu kóty se mi zdá, že výběr spíše znepřehledňuje.
Stejně jako jsme si zvykli otevírat nový výkres klepnutím na “+” u záložek výkresů, můžeme nyní stejným způsobem přidávat do výkresu nové layouty. Klepnutí na “+” u záložek výkresů ovšem nyní neotevře nový výkres ale  záložku New Tab.

Jan Panoch