Funkce pro úpravu měřítka rastrové reference v AutoCADu

Když vložíme do DWG výkresu rastrový obrázek nebo PDF soubor například naskenované katastrální mapy, mapy s vedením technické infrastruktury a podobně, je třeba po vložení do výkresu upravit měřítko vloženého objektu, aby odpovídalo měřítku výkresu. To jistě není pomocí trojčlenky nic složitého, ale tuto operaci jsem absolvoval již tolikrát, že mě napadlo práci si trochu ulehčit a napsat na tento postup jednoduchou funkci. Tu si můžete stáhnout na konci tohoto příspěvku.

Do výkresu si nejprve vložíme rastrovou referenci - obrázek nebo PDF soubor. Pro názornost jsem na obrázku vpravo okótoval značku měřítka katastrální situace. Následně spustíme funkci příkazem adrs
Funkcí jsme  vyzváni k zadání skutečné vzdálenosti. V tomto případě budu upravovat obrázek katastrální mapy dle značky měřítka v jeho levém spodním rohu. Vzdálenost lze zadat jak z klávesnice tak ukázáním dvou bodů.
Následně jsme vyzváni k zadání vzdálenosti na referenci. I nyní lze vzdálenost zadat numericky z klávesnice nebo ukázáním dvou bodů. Já využiji značky meřítka a zadám dva jeho koncové body.
Poslední výzva směřuje k vybrání reference. Ukáži tedy na vložený PDF soubor, jehož měřítko se následně změní dle zadaných hodnot.

Načtení vlx souboru s funkcí do aktuálního výkresu AutoCADu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Ten nejjednodušší je, že přetáhneme z okna správce souborů (třeba z Průzkumníku) ikonu vlx souboru do okna AutoCADu a funkci spustíme. Druhý způsob je využití příkazu _appload. V dialogovém okně vybereme požadovaný soubor s funkcí a máme-li zaškrtnuto tlačítko Add to History vloží se odkaz na tento soubor do okna Histroy list, takže příště již nebudeme muset soubor vyhledávat. Budeme-li chtít funkci spouštět často, vyplatí se přidat ji doStartup Suit. Do tohoto dialogového okna se dostaneme klepnutím na tlačítko Contents. Pomocí tlačítka Add přidáme soubor s funkcí. Funkce v souborech, které se zobrazují ve Startup Suit se načítají při každém spuštění AutoCADu a při otevření každého výkresu, takže je není třeba zvlášť načítat stačí je spustit stejně jako jakýkoliv jiný příkaz.
Funkci si můžete stáhnout zde:
https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vMWFwM1RiTVJOZVE/edit?usp=sharing

Jan Panoch

Přenášení vkládacích bodů a úhlu natočení mezi externími referencemi

Při projekční práci obzvláště na situačních plánech ale i jinde se často do situací načítají jako externí reference jiné výkresy, které jsou ale v situacích jinde umístěné a jinak natočené, než výkres zdrojový. Například když umisťujeme půdorys přízemí do výkresu situace. V takových případech mě vždy vadilo, že poté, co jsem třeba tento půdorys umístil  a natočil do správné pozice jsem vzápětí do situace načítal další referenci – třeba samostatný výkres zpevněných ploch, pergola …a natáčení externí reference jsem musel provádět znovu. Při kreslení jiného situačního plánu např. zařízení staveniště se celý proces opět několikrát opakoval. Jestliže ovšem ve výkresu již máme jednu referenci správně umístěnou a natočenou jak potřebujeme, můžeme hodnoty vkládacího bodu a natočení z této reference načíst a vložit je do další reference. Pro načtení a vkládání těchto hodnot jsem napsal krátký kód ve VisualLispu, který si můžete níže stáhnout.
V souboru jsou definovány tři funkce:

xrget  - Po zadání příkazu jsme vyzváni k výběru externí reference (která je již umístěná a natočena tak jak potřebujeme), abychom z ní načetli hodnoty vkládacího bodu a natočení. Tato reference je řídící a podle ní se budou posouvat a natáčet další reference. Po výběru externí reference se zdánlivě nic nestane. Pouze si AutoCAD zaznamená výše uvedené hodnoty.
xrputxy  -  Tato funkce vyzve k výběru externí reference (řízené), kterou chceme přemístit a natočit podle reference řídící - vybrané pomocí funkce xrget. Po jejím vybrání přenese do této reference úhel natočení a souřadnice vkládacího bodu X a Y z řídící reference. Ponechá ale Z-ovou souřadnici řízené reference.
xrputxyz  -  Funguje stejně jako xrputxy s tím rozdílem, že do řízené reference přenáší z řídící reference i souřadnici vkládacího bodu Z.

Platnost proměnných
Výhodou tohoto programu je, že jednou načtené hodnoty vkládacího bodu a natočení, které se do paměti uloží pomocí funkce xrget jsou dostupné ve všech dalších výkresech, které máme otevřené a i v těch, které teprve otevřeme v rámci jedné “session” AutoCADu . Lze tak tedy v jednom výkresu spustit funkci xrget pro načtení hodnot a v dalších výkresech pak volat funkce xrputxy nebo xrputxyz kolikrát potřebujeme. Jen je třeba mít soubor s funkcemi načtený do všech výkresů, kde funkce voláme. Proto je výhodné přidat si soubor s funkcemi do dialogu Stratup Suite. Programy obsažené v tomto okně se načítají automaticky při každém spuštění AutoCADu a nemusíme se tak o jejich načtení starat.
Nespornou výhodou je i to, že máme naprostou jistotu, že všechny reference jsou umístěny a natočeny shodně.
Na dalších obrázcích je ukázka postupu při přenášení vkládacích bodů a natočení externích referencí.


Vložení části budovy do výkresu situace


“Ruční” srovnání půdorysu s katastrálními hranicemi.
Nyní zavoláme funkci xrget a vybereme zarovnanou referenci


Vložení půdorysu další budovy.


Srovnání půdorysu pomocí funkce xrputxy


Vložení výkresu zpevněných ploch a schodiště


Srovnání zpevněných ploch a schodiště pomocí funkce xrputxy


Vložení výkresu ohradní zdi


Srovnání ohradní zdi pomocí funkce xrputxy


Vložení půdorysů do další situace


Zavolání funkce xrputxy


Srovnání obou půdorysů podle řídící reference v jiném výkresu

Program používám pod AutoCADem Architecture 2013 převážně na rovnání výkresů typu Construct ve výkresech typu View. Lze ho ale používat zcela obecně i při 2D práci ve všech produktech na AutoCADu založených a samozřejmě i v AutoCADu samotném a to až do verze 2000 (snad)
Načtení vlx souboru s funkcí do aktuálního výkresu AutoCADu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Ten nejjednodušší je, že přetáhneme z okna správce souborů (třeba z Průzkumníku) ikonu vlx souboru do okna AutoCADu a funkci spustíme. Druhý způsob je využití příkazu _appload. V dialogovém okně vybereme požadovaný soubor s funkcí a máme-li zaškrtnuto tlačítko Add to History vloží se odkaz na tento soubor do okna Histroy list, takže příště již nebudeme muset soubor vyhledávat. Budeme-li chtít funkci spouštět často, vyplatí se přidat ji doStartup Suit. Do tohoto dialogového okna se dostaneme klepnutím na tlačítko Contents. Pomocí tlačítka Add přidáme soubor s funkcí. Funkce v souborech, které se zobrazují ve Startup Suit se načítají při každém spuštění AutoCADu a při otevření každého výkresu, takže je není třeba zvlášť načítat stačí je spustit stejně jako jakýkoliv jiný příkaz.
Soubor xref.vlx s funkcemi si můžete stáhnout zde:
https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vYVVRTlcyYURxN1E/edit?usp=sharing

Jan Panoch

Pomůcka pro kótování podélných řezů v AutoCADu

Při kreslení podélných řezů čehokoliv, ale hlavně kanalizace mě vždy nejvíce zdržovalo vynášení nadmořských výšek dna potrubí, výkopu nebo terénu. Proto jsem se pokusil si tuto práci trochu ulehčit pomocí Visual Lispu a ODCL. Vznikl z toho malý prográmek, který po zadání požadovaných hodnot kótuje body na které ukážeme.

Funkce se spouští příkazem kanal1po jejím zavolání se objeví dialogové okno, do kterého je třeba nejprve zadat 1) výšku srovnávací roviny (v metrech) 2) klepnutím na tlačítko "Úroveň srovnávací roviny..."  vybrat jakýkoliv bod na horizontální srovnávací rovině 3) klepnutím na tlačítko "Úroveň textu" vybrat horizontální úroveň, kam se vloží text výškové kóty 4) poté se může v okénku přepsat výška textu kóty a případně zatrhnout možnost, která zajistí vykreslení svislé čáry mezi kótovaným bodem a srovnávací rovinou 5) a nakonec se už jen klepne na tlačítko "Vybrat kótovaný bod"
Tento bod - respektive body - mohou být jak v úrovni dna potrubí, dna výkopu, povrchu terénu nebo čehokoliv jiného.  Nyní stačí už jen klepáním myší ukazovat na body, jež se mají okótovat. Dialogový panel zůstává celou dobu viditelný, takže lze průběžně měnit výšku umístění textu nebo možnost vynášení svislé čáry mezi bodem a srovnávací rovinou.
Vkládaná výškoví kóta je entita Mtext s neprůhledným bezbarvým pozadím, takže překryje i svislou čáru, kterou program také vynáší (někdy je přesto nutné zobrazení zregenerovat).
Standardně je vhodné mít možnost vynášení svislé čáry zapnutou při vynášení prvních výšek a později tuto možnost vypnout. Při vynášení výšek je třeba mít aktivní globální souřadnicový systém.
V souboru je definována ještě jedna funkce, která se spouští příkazem kanal2. Tato funkce vyzve k výběru křivky a výběru jakéhokoliv bodu na křivce. Poté ukáže dialogové okno se vzdáleností vybraného bodu od počátku a od konce křivky. Funkci lze využít v případě, že potřebujeme z výkresu situace zjistit například vzdálenost křížení řadu s jinou inženýrskou sítí od počátku řadu a tuto vzdálenost pak zanést i do podélného profilu. Řad musí být samozřejmě tvořen v celé délce jednou křivkou. Program je konstruován tak, že jedna kreslící jednotka odpovídá jednomu milimetru.
VLX soubor s popsanou funkcí si můžete stáhnout zde:	Kanalizace

Protože je dialogové okno napsáno pomocí ODCL, je nutno mít pro chod této funkce v AutoCADu nainstalovaný bezplatný ODCL Runtime. Jeho aktuální verzi můžete stáhnout ze stránek
http://www.opendcl.com/download/
Je třeba stáhnout a nainstalovat OpenDCL Runtime, Stable Build, Windows Installer .MSI
Detailní postup instalace ODCL runtime a způsob načítání funkcí psaných ve Visual Lispu do AutoCADu je popsán v jednom z předchozích příspěvků zde:
http://cadcz.blogspot.cz/2013/02/co-je-treba-k-behu-funkci-s-odcl-dialogy.html

Jan Panoch

Co je třeba k běhu funkcí s ODCL dialogy

Hodláte–li distribuovat svoje LISPovské funkce s dialogy psanými v ODCL i ostatním uživatelům, anebo si chcete takovou funkci spustit, je nutné, mít na počítači nainstalovaný OpenDCL Runtime. Ten lze stáhnout z adresy http://www.opendcl.com/download/
Na stránce je kromě runtime ke stažení i OpenDCL Studio, které ale pro spuštění funkcí s ODCL dialogy není nutné. Obyčejně se na stránce vyskytují dvě verze runtime (stable a current build). Current build je většinou potřeba stáhnout  v případě že by funkce s ODCL dialogy měla běžet na zcela nové verzi AutoCADu nebo produktu na něm založeném, obzvlášť došlo-li mezi poslední a předposlední verzí AutoCADu ke změně formátu DWG. V ostatních případech postačuje stáhnout stable build.
U OpenDCL Runtime je možno stáhnout Windows Installer. MSI nebo Windows Installer Merge Module.MSM. MSI soubor je klasický instalátor, který si uživatel funkce nainstaluje před prvním spuštěním. MSM soubor je modul, který může být součástí dalšího instalátoru. Jedná se tady o soubor, který by využily pouze tvůrci programů, pokud by chtěli na svoje funkce psát instalátory. To ale vzhledem k malé velikosti ODCL Runtime není potřeba. Celý runtime je menší než 4 MB a je ho tedy možné poslat společně s funkcí třeba emailem.
Instalace OpenDCL Runtime (Windows Installer. MSI) je velmi rychlá a nijak se viditelně neprojeví. Pokud byl při instalaci spuštěn AutoCAD je třeba ho ukončit a znovu spustit.
To, že je ODCL Runtime nainstalovaný správně můžeme poznat podle toho, když napíšeme do příkazové řádky příkaz
_opendcl
Jestliže AutoCAD nahlásí
Unknown command "OPENDCL".  Press F1 for help.
pak instalace neproběhla správně a OpenDCL Runtime neběží.
Pokud AutoCAD nenapíše nic, tak instalace proběhla správně a OpenDCL Runtime běží.
Od této chvíle se do AutoCADu bude při každém spuštění Runtime načítat a všechny funkce s ODCL dialogy se budou zobrazovat správně.
Načtení lsp nebo vlx souboru s funkcí do aktuálního výkresu AutoCADu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Ten nejjednodušší je, že přetáhneme z okna správce souborů (třeba z Průzkumníka) ikonu lsp nebo vlx souboru do okna AutoCADu a funkci spustíme.
Druhý způsob je využití příkazu _appload. V dialogovém okně vybereme požadovaný soubor z funkcí a máme-li zaškrtnuto tlačítko Add to History vloží se odkaz na tento soubor do okna Histroy list, takže příště již nebudeme muset soubor vyhledávat. Budeme-li chtít funkci spouštět často, vyplatí se přidat ji do Startup Suit. Do tohoto dialogového okna se dostaneme klepnutím na tlačítko Contents. Pomocí tlačítka Add přidáme soubor s funkcí. Funkce v souborech, které se zobrazují ve Startup Suit se načítají při každém spuštění AutoCAdu a při otevření každého výkresu, takže je není třeba zvlášť načítat stačí je spustit stejně jako jakýkoliv jiný příkaz.
 

Jan Panoch

Nastavení Multileaderů v AutoCADu

Pro popisování a poznámkování výkresů v AutoCADu jsme dlouhou dobu mohli používat pouze nástroj Leader, jehož nastavení se odvozovalo od nastavení kótovacího stylu.Menší nevýhodou takovéto poznámky je, že ji tvoří dvě entity – odkazová čára a text. Již několik verzí můžeme v AutoCADu používat samostatnou entitu Multileader, která v sobě zahrnuje jednu či více odkazových čar a text nebo blok s atributem na konci odkazové čáry. Nastavení Multileaderů je ale rozsáhlejší a pojďme se proto podívat na několik méně obvyklých stylů.

Dialog pro úpravu stylů (Multileader Style Manager) spustíme příkazem: _mleaderstyleV něm můžeme modifikovat stávající nebo založit nový styl. Na obrázku vpravo je je zobrazen Multileader jako výšková kóta v rámečku s odkazovou čarou. Vše je jedna entita. Vykreslení rámečku kolem textu zajistíme zaškrtnutím políčka Frame text na kartě Content. To, zda odkazová čára bude začínat šipkou nebo jiným znakem vybereme na první kartě Leader Format.
Pokud styl výškové kóty s odkazovou čarou pozměníme tak, že na kartě Leader Format v poli Type vybereme None, Získáme výškovou kótu bez odkazové čáry. Oproti bloku s atributem v rámečku, který možná pro zobrazování výškových kót používáte, je výhodou tohoto stylu to, že se rámeček přizpůsobuje textu a to i víceřádkovému.
Další výhodou je, že takovýmto výškovým kótám vytvořeným multileaderem můžeme nastavit neprůhledné pozadí.
Multi vlastnost multileaderů využijeme například u stylu pro popisování dimenzí rozvodů TZB. Na kartě Leader Formát vybereme požadovaný symbol, kterým bude multileader začínat. Aby byl text vždy podtržen, vybereme na kartě Content u Left a Right attachment  - Underline bottom line.
Následující obrázky ukazují jak nastavit styl multileaderu pro popisování skladeb konstrukcí. Délka, v tomto případě, svislé čáry se přizpůsobuje počtu řádků, které multileader obsahuje. Odkazová čára i text jsou opět jedna entita. Podle toho, zda je text umístěn nad nebo pod začátkem odkazové čáry se v panelu Properties nastaví Left Attachment nebo Right Attachment na Bottom of bottom line nebo Top of top line.
Potřebujeme- li změnit zda se bude nejprve psát text a pak kreslit odkazová čára nebo naopak, stačí z kontextové nabídky dostupné po zavolání příkazu pro kreslení multileaderu vybrat požadovanou volbu.

Jan Panoch

Projektování dřevostaveb v AutoCADu Architecture

Ačkoliv pro projektování dřevostaveb existují speciální softwarové produkty nebo nadstavby, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit , že model i projektovou dokumentaci takovéto stavby lze vytvořit pomocí samotného AutoCADu Architecture a to bez jakýchkoliv nadstaveb.
Kromě modelu stavby se navíc modeluje i dřevěná konstrukce. Přesto, že dřevěná konstrukce se skládá řádově ze stovek samostatných fošen a případně trámů, není větší problém díky modelování dřevěné konstrukce odhalit všechny kolize mezi jednotlivými prvky a nastavit jejich správnou délku. Pro vytváření dřevěných prvků lze s výhodou používat entitu typu Structural Member. Přesto, že počet prvků dřevostavby je značný, je celá konstrukce tak ze 70% tvořena jedním profilem (obvykle fošnou). Celkový počet stylů (druhů profilů) se tak pohybuje obyčejně do deseti. Na styl dřevěného profilu je navázána sada vlastností, pomocí níž lze u každého prvku zjistit profil, délku a hmotnost.
Z modelu dřevěné konstrukce je velice snadné vytvořit půdorysy v různých výškových úrovních. Každý dřevěný prvek zde má své označení, kterému odpovídá položka v tabulce. Již při návrhu stavby lze tedy poměrně přesně vyčíslit počet profilů a celkovou hmotnost dřeva. Aby se v půdorysu zobrazovali vždy jen ty prvky, které potřebujeme, je třeba nastavit několik zobrazení s různými řeznými rovinami.
Svislé dřevěné stěny se v případě rámové konstrukce z fošen sestavují pro jednotlivá podlaží na podlaze v horizontální poloze a po pobytí OSB nebo jinými deskami, které zajistí prostorovou tuhost, se stěny postaví do svislé polohy. Pro sestavování dřevěných stěn slouží výkresy pohledů na jednotlivé stěny, které se opět odvozují z modelu dřevěné konstrukce a to vygenerováním pohledu na model. Pohled je stále navázán na model, takže v případě úpravy dřevěné konstrukce stačí pohledy přegenerovat.
Při kreslení samotných stěn je třeba pouze v jejich stylu nastavit více komponent, než je obvyklé třeba u stěny zděné. Často se jedná o skladby s pobytím OSB nebo podobnými deskami ze strany interiéru a s přídavnou tepelnou izolací z dřevovláknitých desek na venkovním líci stěny. Na dřevovláknitých deskách pak může být buď tenkovrstvá omítka nebo dřevěný obklad na latích.
Stále častěji se také vyskytují skladby stěn dřevostavby s použitím Ekopanelů s lisované slámy.

Jan Panoch