AutoCAD MEP – stručný popis stylů Piping Objects

Ačkoliv je katalog klíčová věc pro kreslení a napojování trub a tvarovek, je přeci jen třeba porozumět čím se řídí jejich chování. V následujícím textu jsem stručně popsal základní odlišnosti od definování stylů AEC objektů v AutoCADu Architecture (ACA) a popsal jsem všechny styly, které s trubkami a tvarovkami přímo souvisí. Nepopisoval jsem metody známé z ACA lišící se pouze tím, že se aplikují na jiné objekty (např. Display Representation a jejich přepis, princip Layer Keying ...)

Hlavní odlišnost je v tom, že neexistuje žádný  styl trubky - "Pipe Style" tak, jak by se to dalo čekat po vzoru stylů AEC objektů (zdi, okna, obvodové pláště...) . Všechny objekty pochází z katalogu a až další na ně navázané styly řídí jejich chování a zobrazování. V kontextovém menu je sice možné po vybrání tvarovky či trubky klepnout na Edit Style, jako je tomu u zdí nebo oken v AutoCADu Architecture, objeví se ale pouze dialog s kartami General, Classification a Display Properties.

 

 

 

 

 

Pipe System Definitions

… je styl, který kromě jiného řídí způsob zobrazování potrubí a to pomocí dalších navázaných stylů. Nastavuje se v něm:
- zobrazení stoupacích vedení, které je samostatným stylem (Pipe Riser Drop Style)
- jak budou vypadat hrdla nebo obecně konce trubek v jednočarovém zobrazení  - i to je samostatný styl (Single Line Graphic Style)
- dá se nastavit  do jaké dimenze se budou trubky kreslit jednočarově a od jaké dvoučarově
- zda se budou zobrazovat v generovaných řezech nebo z nich budou vyňaty

Hodně důležitá je karta Design Rules, tam se dá zadat:
- zkratka systému (třeba SPL pro splaškovou kanalizaci). Tato zkratka se dá pak použít ve výpisech a popisech.
- klíč hladiny a případný přepis, který zajistí, aby se trubky a tvarovky tohoto systému kreslili do zvolené hladiny. Klíče hladin, do kterých se budou kreslit trubky a tvarovky musí být ve tvaru X-SY-PIPE-popis. Za X je možno dosadit jakékoliv písmeno a do popisu také cokoliv mimo zakázaných znaků a mezer. Já například kreslím studenou vodu podle klíče P-SY-PIPE-VodaStudenaPitna do hladiny P-VodaStudenaPitna (P jsem zvolil podle Plumbing)

Všimněte si, že se toto nastavení provádí jinde a na jiné úrovni, než u AEC objektů ACA, kde např. všechny styly zdí řídí jeden Layer Key pokud to nezměníme u stylu zdi na kartě Display Properties. Zatímco u zdí je totiž celkem logické, aby se všechny kreslili do jedné hladiny u trubek je naopak vhodné mít  studenou vodu v jiné hladině než kanalizaci.
- System Group - to je velice důležitá věc a není to samostatný styl, ale pouze text zadaný do pole na této kartě dialogového panelu. System Group řídí, jak se budou trubky jednotlivých Pipe System Definitions spojovat. Trubky různých Pipe System Definitions se mohou mezi sebou spojovat, pokud náleží do stejné System Group. Třeba teplá voda a cirkulace budou mít jinou Pipe System Definitions "Teplá voda", "Cirkulace". Cirkulaci ale budu moci na teplou vodu napojit jenom v tom případě, že oba Pipe System Definition budou mít stejnou System Group např. "Voda". Pokud se nechá pole system group v pipe system definition prázdné, tak se trubky mohou napojovat na jakékoliv jiné trubky.

 

Pipe Part Routing Preference 

Když se kreslí trubka, tak je to trochu jiné, než když se kreslí třeba dveře. U dveří totiž stačí vybrat styl dveří. U trubky je ale třeba vybrat na kartě Properties Pipe System Definitions (jaké vedení kreslím) a Pipe Part Routing Preference (jaké tvarovky se budou do vedení automaticky vkládat). Právě zde v Pipe Part Routing Preference se definuje, že když kreslím trubku a mám vybranou Routing Preference trubky HT, tak se mi při ohýbání vedení a napojování nevkládají do vedení z HT trubek tvarovky KG systému nebo jiné. Nutnost vybírat při kreslení trubek Pipe System Definitions i Pipe Part Routing Preference vyplývá z toho, že např. z KG trubek (Pipe Part Routing Preference) mohu kreslit splaškovou i dešťovou kanalizaci (Pipe System Definitions).

V Pipe Part Routing Preference můžeme nastavit několik rozsahů dimenzí (Size Upper Limit). V každém rozsahu lze nastavit jiné trubky a tvarovky, které se do vedení, tak jak ho budeme kresli, budou vkládat. Nutnost nastavit minimálně dva rozsahy dimenzí je zřejmý z obrázku nahoře, kde je vidět nastavení vodovodního potrubí Ekoplastik. Ekoplastik dělá křížovou spojku (Cross) pouze do velikosti D40. To odpovídá DN 29 trubky, která se do kříže nasazuje. V případě, že bychom nezaložily druhý rozsah dimenzí, nebylo by možné nakreslit potrubí větší dimenze než D40. Ve druhém rozsahu dimenzí již u křížového spojení není zadána žádná tvarovka což znamená, že takovéto spojení nelze vytvořit. Rozsah dimenze se tedy omezí vždy podle tvarovky nebo tvarovek s nejmenším rozsahem dimenze.

Pipe Single Line Graphic Styles

V tomto stylu nastavujeme jak budou vypadat hrdla při jednočarovém zobrazení. Jak již bylo řečeno výše, a je to vidět i z obrázku v odstavci Pipe System Definitions, tento styl se přiřazuje k Pipe System Definitions a to na kartě Single Line Graphics. Hrdlo je dvourozměrný blok, který se vkládá na konec tvarovek podle toho, jaký mají nastavený typ spojení – Pipe Connection Type. Na obrázku níže je pro kanalizační hrdlo nastavený blok hrdla pro plastové potrubí. Čistící otvor čisticího kusu je alespoň prozatím nastavený na typ Blind Flange a díky tomu se na jeho konec vkládá značka čistícího otvoru. Ostatní typy spojení se u plastových kanalizačních trubek pro vnitřní rozvody nevyskytují, takže se jimi nemusíme zabývat. Jak je vidět ve spodu dialogu, velikost hrdel se může přizpůsobovat vybranému měřítku, takže třeba ve výkresech 1:50 i 1:100 budou hrdla stejně veliká.

Pipe Riser Drop Styles

Obdobné je to u Pipe Riser Drop Styles – tedy nastavení zobrazení stoupacích větví. Zde je možné nastavit různá zobrazení stoupaček pro různá zobrazení v AMEP. To ale v případě kanalizace ani vody nevyužijeme. I Pipe Riser Drop Styles se přiřazuje k Pipe System Definitions na příslušné kartě tohoto stylu.

 

Pipe Custom Fitting Styles

Pipe Custom Fittings Style řídí pouze zobrazení tvarovek dělaných nebo spíše z čar a oblouků AutoCADu konvertovaných na místě. Naší snahou by mělo být se jim pokud možno vyhnout.

---

Toto jsou všechny styly, které jsou v sekci Piping Object Style manageru. Jsou zde ale ještě obecné Label Curve Syles, kde se nastavuje obsah a vzhled popisek trubek, tvarovek, drátů ale i VZT potrubí a pochopitelně styly související s vypisováním (Property Set Definitions, Property Format Data a Schedule table Styles). S těmi se ale pracuje stejně jako když se používají třeba na vypisování oken a dveří. Na Label Curve Syles se koukneme někdy později, ale jejich nastavení je velmi jednoduché.

 

V tomto adresáři na google disku najdete kromě aktuální verze katalogu také dwg výkres s nastavením několika stylů, které jsou výše popisovány, a které můžete použít  pro inspiraci a nastavení vlastních potrubních systémů.

 

Příště se koukneme, jak je to s označováním průměrů trubek.

AutoCAD MEP – zárodek Českého katalogu

AutoCAD MEP  (AMEP) disponuje mnoha nástroji pro kreslení technického zařízení budov. U nás je ale velmi málo využívaný a to především z důvodu absence katalogu komponent, ze kterých se technické zařízení budov skládá. K tomu se přidává i to, že vytváření komponent pro TZB není úplně triviální.

Když jsem si chtěl pomocí AMEP nakreslit jednoduchou kanalizaci zjistil jsem, že za oceánem pravděpodobně neznají plastové hrdlové trouby a plast spojují jen pomocí přesuvek. Hrdlové trouby jsem objevil jen v litině.

Začal jsem si tedy postupně vytvářet HT a KG tvarovky Osmy, abych pro příště mohl kanalizaci kreslit pomocí funkcí, které AMEP nabízí a nemusel například počítat výšky vodorovných větví a zjišťovat, zda mi už zasahuje do nosné konstrukce stopu, nebo zda jsem ještě v podlaze. Jakmile natáhneme trubky namísto čar pomocí objektů AMEP nemusíme se také již zabývat výpisem materiálu.

Na stejný problém jako u kanalizace jsem narazil i u vody - katalogy dodávané s produktem se využít nedají, takže jsem vytvořil několik tvarovek a trubek z katalogu WAVIN Ekoplastik s.r.o.

.. základní ventily a šroubení.

Instalace katalogu

Ona to ve skutečnosti vlastně žádná instalace není, nicméně: katalog v zip souboru (CZ.zip - ke stažení na konci příspěvku) si rozbalte do této cesty: C:\ProgramData\Autodesk\MEP 20XX\enu\MEPContent
Vznikne tam adresář CZ, ve kterém jsou jednotlivé katalogy.

 

 

 

V AutoCADu MEP v Options na kartě MEP Catalogs si vyberte položku Pipe, vpravo klepněte na add a z adresáře C:\ProgramData\Autodesk\MEP 20XX\enu\MEPContent\CZ\Pipe vyberte soubor Pipe.apc. Katalog si posuňte na první místo, případně si všechny ostatní katalogy odeberte. AMEP pak totiž nenabízí jejich tvarovky když se zrovna žádná z CZ katalogu nehodí.
Stejným způsobem můžete přidat katalog MV-Part, kde toho ale zatím moc není.

Katalog nyní obsahuje mimo výše zmiňovaného ještě pár zařizovacích předmětů a armatur a to je zatím vše. Najdete –li ve tvarovce jakoukoliv chybu (špatný rozměr, popis, kód výrobku, nemožnost napojit…), budu rád, když mě na ni upozorníte zvláště proto, že sám “TZBák” nejsem. Za cenné rady a připomínky při tvorbě katalogu děkuji Petrovi Kvasničkovi, Richardu Vlachynskému a Petrovi Markovi.

Katalog si můžete stáhnout zde.

Příště se koukneme na základní styly, které s trubkami souvisí.

AutoCAD Architecture a MEP 2016 - nová systémová proměnná AECPSDVISIBILITY

Ve verzi 2016 se v AutoCADu Architecture a MEP objevuje nová proměnná AECPSDVISIBILITY, která nabývá hodnot 0, 1 a 2 a řídí zobrazování a pořadí vlastností stylů Property Set Definitions (PSD) (sady vlastností). Nastavit ji lze například přes dialog Options na kartě AEC Object Settings nebo přes příkazovou řádku.

 

AECPSDVISIBILITY = 0

Chování vlastností je stejné jako v předchozích verzích. Na kartě Extended data palety Properties se zobrazují jen “Visible” vlastnosti a v pořadí, jaké jsme zadali ve stylu PSD.

AECPSDVISIBILITY = 1

Na kartě Extended data palety Properties se zobrazují všechny vlastnosti bez ohledu zda jsou visible či ne v pořadí zadaném ve stylu PSD. Možnost Visible v definici stylu PSD je nedostupná.

 

AECPSDVISIBILITY = 2

Na kartě Extended data palety Properties se zobrazují všechny vlastnosti bez ohledu zda jsou visible či ne v abecedním pořádku – tedy bez ohledu na zadané pořadí ve stylu PSD. Možnost Visible v definici stylu PSD je nedostupná a nedají se zadávat hodnoty do sloupce pro pořadí.

AutoCAD Architecture a MEP 2016 – Style Browser

Velkých změn doznává ve verzi 2016 Style Browser, který slouží k práci se styly objektů a k přidávání AEC objektů do výkresu. Jedná se jak o změnu vzhledu tak rozšíření jeho funkčnosti. V horní části dialogu přibyla roletka Object Type, podle které se ve spodním okně vyfiltrují styly podle typu.
Další novou roletkou je Drawing Source. Zde máme na výběr ze třech možností odkud se budou styly do Style Browser-u “tahat”. Možnost Project standard drawing je pochopitelně dostupná jen při práci v projektu.
Content library drawings je seznam výkresů, která můžeme editovat po klepnutí na Manage content library  v roletce Drawing Files. Roletka Drawing Files zůstala v porovnání s předchozí verzí 2015 beze změny.
Vyhledávání ve Style Browser-u je nyní dynamické a výsledky se průběžně filtrují po zadání každého znaku.
Importovat vybrané styly do aktuálního výkresu můžeme buď volbou import, kterou nalezneme pod pravým tlačítkem myši nebo ikonou šipky vlevo nahoře nad zobrazením stylů. Více stylů objektů pro import lze vybrat (nebo odebrat) pomocí Ctrl nebo Shift.
Importované styly se ve style Browseru pak zobrazují se zeleným zátržítkem.
Potřebujeme-li umístit do výkresu komponentu stylu, který se v aktuálním výkresu nenachází není třeba ho nejdříve importovat a pak umístit. Stačí na takový styl ve Style Browseru poklepat. Tím se provede import a rovnou vyvolá příkaz na přidání toho kterého stylu do výkresu. Další možnosti, které vedou ke stejnému výsledku jsou vybrání  Add object z kontextového menu pod pravým tlačítkem myši nebo klepnutí na stejnou ikony vlevo nahoře nad zobrazením stylů.
Další zajímavou možností, kterou Style Browser nabízí je možnost Apply style to selection. Volba je dostupná jen v případě, že jsou ve výkresu vybrány nějaké objekty a najdeme ji stejně jako obě předchozí buď v kontextovém menu pod pravým tlačítkem myši nebo vlevo nahoře nad zobrazením stylů. Na obrázku vpravo jsem aplikoval styl zdiva Ytong na zdivo z betonových tvárnic. Za povšimnutí stojí, že jsou vybrány i dveře, kterých se změna pochopitelně nijak nedotkne. Stejně tak, pokud bych měnil styl dveří mohu mít vybranou i stěnu, ve které jsou umístěny.
Před samotnou změnou objektů se do databáze stylů aktuálního výkresu automaticky vloží i styl stěny (v tomto případě Ytong) což poznáme dle zelené značky u stylu ve style Browseru.
Další změny se týkají způsobu a velikosti zobrazení stylů ve spodním okně. Nyní si lze vybrat tři velikosti náhledů nebo zobrazení detailních informací – viz. obrázek vpravo.
U MEP objektů, které nemají náhled lze zobrazit jen detailní informace a volba velikosti náhledu je nedostupná.
Kromě velikosti lze u náhledů nyní volit také směr pohledu.
Kosmetickou změnou je volba barvy pozadí náhledů.
Velikost oblasti pro náhledy stylů lze nyní zvětšit na úkor horních roletek klepnutím na šipku mezi roletkami a náhledy.
Náhled stylu v paletě Properties může být nyní vypnut a nahrazen popisem.
U popisu se pak objeví ikona dalekohledu. Po klepnutí na tuto ikonu se zobrazí Style Browser a nahradí tak vlastně náhled palety Properties.

OpenDCL runtime pro AutoCAD 2016

Pokud už používáte AutoCAD 2016 nebo nějaký vertikální produkt na něm založený a současně lispovské funkce s dialogovými panely psanými v OpenDCL, nezapomeňte si stáhnout nový OpenDCL Runtme s podporou právě AutoCADu 2016.

http://sourceforge.net/projects/opendcl/files/Development/OpenDCL.Runtime.8.0.0.13.msi/download?use_mirror=kent&download=

 

Příklad funkce s dialogem psaným v OpenDCL naleznete třeba zde.

AutoCAD Architecture a MEP 2016 - změny v generování pohledů a řezů

 

Při generování řezů a pohledů nyní není třeba vybírat objekty, které mají být do řezu a pohledu zahrnuty, ale do řezu či pohledu se automaticky zahrnou všechny objekty, které leží v obrazci, který pohled a řez definuje. Ani při zavolání možnosti Refresh není třeba vybírat objekty, které jsme do modelu přidali. Opět se vyberou automaticky všechny objekty ležící uvnitř obrazce. Potřebujeme-li se dostat do dialogového panelu a vybrat pro pohled či řez jen některé objekty, musíme tak nyní po zavolání příkazu pro generování řezu či pohledu z kontextové nabídky vybrat volbu "Dialog".
Poté co při generování řezů zadáme řeznou rovinu, můžeme ještě rovnou kurzorem ukázat směr a hloubku řezu. To je oproti předchozím verzím také rozdíl, protože doposud směr pohledu řezu závisel na pořadí v jakém jsme vybírali body řezné roviny. V tomto smyslu zůstalo původní chování jen při generování pohledů.
Drobné změny doznal také dialog Generate Section /  Elevation. Tlačítko Select Aditional Object se nyní jmenuje Select Object a po klepnutí na něj se objekty zahrnuté do pohledu či řezu zvýrazní.
K tlačítku Batch Refresh přibyla nabídka Refresh Current Drawing, která udělá update všech řezů a pohledů v aktuálním výkresu.

Blok s automatickým polem pro vypisování sklonu

V tomto příspěvku je popsána tvorba bloku, do jehož atributu se bude automaticky načítat úhel natočení tohoto bloku – tedy sklon. Začneme tak, že si nakreslíme značku sklonu – v tomto případě je to šipka, vytvoříme ze značky blok a přejdeme do editoru bloků, kde přidáme dva atributy. Případně můžeme atributy přidat ještě v modelovém prostoru před vytvořením bloku.
Blok umístíme tak, aby počátek souřadného systému v editoru bloků – tedy vkládací bod bloku - byl umístěn někde pod šipkou. Vkládacím bodem pak proložíme vodorovně Alignment parametr, který nalezneme na kartě Parameters v Block Authoring Palettes. Parametrem zajistíme, že po přiblížení bloku k šikmé rovině se blok podle ní zarovná a nebude nutno ho natáčet.
Pokud jsme tak neučinily ještě v modelovém prostoru,  přidáme v editoru bloků k šipce dva atributy, jejichž hodnota bude automatické pole (Field). Do jednoho atributu se bude vypisovat sklon ve stupních a do druhého v procentech. Do bloku umístíme i visibility state, který nám umožní se mezi atributy přepínat tak, aby byl vidět vždy jen jeden z nich. Atributy prozatím napíšeme nad sebe, aby se nám s nimi při definování jejich hodnot lépe pracovalo. Pak ale umístíme jejich vkládací body na sebe, takže hodnota ve stupních nebo v procentech se bude vypisovat na stejné pozici.
Nyní budeme pro první atribut definovat automatické pole pro sklon ve stupních. Poklepeme-li na atribut otevře se dialogové okno Edit Attribute Definition. Zde v poslední řádce Default zvolíme z menu pod pravým tlačítkem volbu Insert Field… nebo stiskneme Ctrl+F. V poli Field category vybereme Object. Ve Field names vybereme BlockPlaceholder a v Block reference property Rotation. Tento výběr lze provést pouze v editoru bloků a ne mimo něj. V poli Format vybereme Decimal degree a pod jednotkami vybereme požadovanou přesnost. Klepneme-li na tlačítko Additional Format, můžeme za automatické pole přidat příponu - značku pro stupně, případně ještě změnit oddělovač desetinných míst.
Zavřeme dialogová okna a nadefinujeme hodnotu atributu pro sklon v procentech. I v tomto případě poklepeme na atribut, klepneme do poslední řádky a vyvoláme dialog pro vkládání automatických polí. V dialogovém panelu pro výběr automatického pole vybereme shodné hodnoty, jako v prvním případě – tedy v poli Field category vybereme Object, v poli Field names vybereme BlockPlaceholder a v Block reference property Rotation. Namísto klepnutí na OK si ale do schránky zkopírujeme kód, který se zobrazuje u spodního okraje dialogu. Nyní v poli Field name vybereme položku Formula a do pole nadepsaného Formula napíšeme následující vzorec: 100*tang(kód ze schránky) Kód ze schránky ze změní na zašedlé pole Rotation. Dále navolíme počet desetinných míst, potlačování nul a příponu (%) jako v předchozím atributu.
Vkládací body obou atributů dáme na sebe a dodefinujeme viditelnost  tak, aby byl vždy vidět jen jeden atribut buď se sklonem ve stupních nebo v procentech. V panelu properties je ještě třeba pro oba atributy nastavit vlastnost Lock Position na hodnotu Yes. Kdybychom tak neudělali, nebude fungovat přepínání viditelnosti mezi atributy. Blok uložíme a vrátíme se do modelového prostoru.
Máme tedy definován blok, který vypisuje svoje natočení. Správné hodnoty se v atributu ale zobrazují pouze pro sklon směrem zprava do leva. Co ale se sklony, směřujícími zleva doprava? Provedeme-li zrcadlení atributu je hodnota sklonu zobrazená chybně.
Pro opačné sklony bude nutné udělat jiný blok. Můžeme použít blok právě vytvořený, v jiném výkresu ho přejmenovat a v editoru bloků šipku a atributy vyzrcadlit. U atributů bude potřeba upravit jejich bod zarovnání. Do atributů opět vložíme automatická pole. Do hodnot atributů v tomto bloku budou již v obou případech vloženy vzorce. Pro sklon ve stupních bude vzorec vypadat takto: 360- Rotation Přítom “Rotation” je kód ze schránky použitý ve druhém atributu prvního bloku.
Pro atribut se sklonem v procentech je vzorec následující: abs(100*tang(Rotation)) Vzorec i se svojí zašedlou částí je vidět vždy na obrázku vpravo. I zde nastavíme pro oba atributy počet desetinných míst, potlačování nul a příponu (° nebo %). Také u těchto atributů nesmíme zapomenout na nastavení parametru Lock Position na hodnotu Yes.
Konečně můžeme funkčnost bloků vyzkoušet. Blok by se po přiblížení k čáře měl sám natočit. Vybráním jiného visibility state se vypíše sklon v jiných jednotkách. Při změně natočení bloku bude potřeba výkres buď zregenerovat, nebo zavolat příkaz _UPDATEFIELD, aby se obnovila i hodnota automotického pole v atributu bloku.
Z bloků lze přetáhnutím do palety nástrojů udělat jednoduše nástroj. Po klepnutí na nástroj se vloží blok a skloní se podle čáry, ke které se kurzorem přiblížíme. Oba bloky si můžete stáhnout a dále libovolně upravovat. stáhnout bloky (verze dwg 2007) stáhnout bloky (verze dwg 2010)

Jan Panoch