Space Calculation Standard pro výpočet čisté plochy podlahové krytiny

Objekt Space- Prostor slouží v AutoCADu Architecture a MEP pro výpočet ploch, obvodu a kubatur místností. Přitom půdorysně může Space vyčíslovat až čtyři různé plochy podle toho jak jsou definovány objekty, které jsou pro jeho hranice nepřekročitelné. Více jsme o tomto psali v jednom ze starších příspěvků, který naleznete zde:

http://cadcz.blogspot.com/2012/06/prostory-spaces-1dil-jeden-prostor.html

V pokračování  výše uvedeného článku jsme popisovali i Space Calculation Standardy, které lze nastavit a to, jak se pak hranice objektu Space chovají viz:

http://cadcz.blogspot.com/2012/06/prostory-spaces-3-dil-area-calculation.html

http://cadcz.blogspot.com/2012/06/prostory-spaces-4-dil-boma-standard-sis.html

Reálnému použití pro naše prostředí se nejvíce blíží standard BOMA. Jeho Usable plocha totiž zabíhá až k podélné ose dveří a okna v případě, že nemá parapet. To ovšem platí jen pro obvodovou stěnu. U vnitřní stěny se hranice čisté plochy zastaví o její vnitřní líc. Nevykáže se tak například plocha pod otvorem pro dveře ve vnitřní nosné stěně. Při šířce otvoru pro dveře 900 mm a tloušťce stěny 450 mm je to na jedny dveře chyba 0.405 m² plochy podlahové krytiny.

Pokusili jsme se tedy sestavit standard který by kromě plochy místnosti počítané mezi vnitřními líci stěn počítal i čistou plochu nášlapné vrstvy podlahy. Plochy se pochopitelně aktualizují pře změně geometrie, přidání ubrání a nebo změně otvorů a otvorových výplní. Standard je definován v dll souboru, který si můžete stáhnout zde nebo na stránce download.

https://drive.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vSUNjU2lWc1hEMnc/edit?usp=sharing

dll soubor je třeba si nakopírovat do tohoto adresáře:

C:\Program Files\Autodesk\AutoCAD 20XX\ACA\Space Calculation Standards
a to i v případě, že používáte AutoCAD MEP.V adresáři jsou uloženy i všechny ostatní standardy.

V AutoCADu Architecture nebo MEP v Options na kartě AEC Object Settings si je třeba v seznamu Calculation Standard vybrat "CZ Standard". Toto nastavení se ukládá s výkresem, takže pokud budete používat standard často je vhodné si nastavení provést i v prototypovém výkresu.

Dále je třeba vybrat objekty typu Space a v paletě properties pod Offset boundaries vybrat By standard (CZ Standard)

Popis standardu

Standard používá BASE, GROSS a NET Areu.

Base area

se zastaví na vnitřním líci zdi a to ať je v ní vložen jakýkoliv otvor nebo otvorová výplň. Plocha se tedy počítá od vnitřního líce zdi k vnitřnímu líci zdi.

 

Gross Area

se u vnitřních zdí zastaví o jejich středovou osu, u obvodových zdí o jejich vnější líc.

Až potud je chování stejné jako u jakéhokoliv jiného standardu.

 

Net Area

Detekce jejích hranic je nastavena následovně:

Vnitřní stěna

Dveře - hranice se zastaví o podélnou osu procházející zárubní dveří. Toto pravidlo jsem zvolil proto, že podlahová krytina je obyčejně i pod zárubní dveří. Pokud mají dveře Treshold Height (tedy parapet) větší než 0, pak se hranice zastaví o vnitřní líc zdi.

Okno - hranice se zastaví o vnitřní líc rámu a to pouze u oken s nulovým parapetem. U oken s nenulovým parapetem se hranice zastaví na vnitřním líci zdi.

Otvor - Hranice se zastaví o podélnou osu zdi, ve které je otvor osazen. Platí pouze u otvorů s nulovým parapetem. U otvorů s parapetem větším než 0 se hranice zastaví o vnitřní líc zdi.

Door Window Assembly (DWA) - při nulovém parapetu se hranice zastaví o podélnou osu DWA jinak o vnitřní líc zdi.

Zde si dovolím malou poznámku. Při nastavení standardu BOMA se u DWA vloženého do obvodové stěny hranice Usable plochy zastaví o podélnou osu DWA a to ať DWA má nebo nemá parapet. Přitom u okna s parapetem se hranice Usable plochy zastaví o vnitřní líc zdi a u okna s nulovým parapetem o podélnou osu okna. Je to z toho důvodu, že způsob zjišťování výšky parapetu je u DWA jiný než u okna. Ani nám se tento problém nepodařilo vyřešit stoprocentně, takže na rozdíl od oken , dveří a otvorů se u DWA neměří skutečná výška parapetu, ale Z-ová souřadnice jeho vložení. Je-li souřadnice menší nebo rovna 0 hranice se detekuje jako by DWA nemělo parapet. Jistě Vás napadne, že toto funguje pouze v případě, že Z-ová souřadnice (elevation) stěny, ve které je DWA osazeno je nulová. V případech, kdy tato podmínka není splněna, mohou se hranice u DWA generovat chybně a bude nutno je upravit ručně.

Dveře, DWA, okno a otvor vše s nulovým parapetem u vnitřní stěny; Base area je šrafována hnědě, Net area červeně

 

Všem otvorovým výplním i prázdnému otvoru z předchozího obrázku byl zadán pozitivní parapet – po updatu (_AecSpaceUpdateAllAssociative) jsou hranice Net a Base arey shodné

 

Dvě DWA a výpočet Usable Arey (modrá svislá šrafa) pomocí standardu BOMA. Všimněte si, že hranice neberou v potaz, zda DWA má nebo nemá parapet.

 

Stejná situace při použití CZ standardu –plocha pod nadpražím DWA s nulovým parapetem se započítává (červená šrafa = Net Area).

Obvodová stěna
Dveře - pří nulovém parapetu se hranice zastaví o vnější líc zárubně, jinak o vnitřní líc zdi.

Okno - stejné jako u vnitřní stěny.

Otvor - při nulovém parapetu se hranice zastaví o vnější líc zdi, při parapetu větším než 0 o vnitřní líc zdi.

DWA - stejné jako u vnitřní zdi včetně poznámky

Dveře, DWA, okno a otvor vše s nulovým parapetem u obvodové stěny; Base area je šrafována hnědě, Net area červeně.

 

Všem otvorovým výplním i prázdnému otvoru byl zadán pozitivní parapet – po updatu (_AecSpaceUpdateAllAssociative) jsou hranice Net a Base arey shodné.

 

Rozdíl mezi plochou místnosti a plochou podlahové krytiny v legendě místností.

 

Na standardu dále pracujeme a zkušenosti nabyté při jeho používání zapracujeme do příští verze.

Jan Panoch

Šrafovací vzory tepelné izolace pro AutoCAD

Při kreslení tepelné izolace, která například vyplňuje nějakou nepravidelnou dutinu mezi stavebními konstrukcemi, jsem se setkával s problémem jak tuto izolaci třeba ve výkresech detailů zobrazit. AutoCAD Architecture a MEP v sobě sice mají detailer, který umí tepelné izolace kreslit, ale ne ve všech případech je použití tohoto nástroje vhodné a účelné. Pokusil jsem se tedy napsat šrafovací vzor, který se co nejvíce bude podobat zobrazení tepelné izolace. Šrafovací vzory si můžete stáhnout na konci článku.

Jak je známo, při psaní šrafovacího vzoru se dají definovat pouze rovné úseky, mezery a tečky a nikoliv oblouky. Oblouček tepelné izolace jsem tedy nahradil polovinou dvanáctiúhelníku. U polygonu s více vrcholy se mi nepodařilo najít opakování segmentů šrafovacího vzoru. Dvanáctiúhelník je tak alespoň prozatím maximum, ale třeba se najde někdo, kdo dovede šrafu ještě více zjemnit.

“Obloučky” šrafovacího vzoru musejí být od sebe vzdáleny v násobku průměru dvanáctiúhelníku. Vytvořil jsem tak dva typy šrafy s různou vzdáleností obloučků.

 

Nakonec přidávám ještě daleko jednodušší šrafu, která může být použita pro značení polystyrenu (i když já radši používám plástve - Honey).

Definice šrafovacích vzorů je uložena v souborech s koncovkou *.PAT

Stažené soubory je třeba umístit do adresáře, do kterého má AutoCAD přístup. Tyto adresáře jsou v dialogu Options na kartě Files pod položkou Support File Search Path. V novějších AutoCADech to bývá obvykle: C:\Users\jméno profilu\AppData\Roaming\Autodesk\verze autocadu\enu\Support\pats

Namísto “enu”, značící nelokalizovanou verzi, může nést adresář jméno verze lokalizované.

Šrafovací vzory jdou importovat a používat i v AutoCADu LT.

Po umístění *.pat souborů do tohoto adresáře a zavolání příkazu na šrafování se šrafovací vzory objeví na kartě Custom mezi uživatelsky definovanými šrafovacími vzory.
Pokud šrafovací vzor používáme často je výhodné udělat si z něj nástroj v paletě nástrojů. Stačí si v jakémkoliv výkresu vyšrafovat libovolnou oblast. Nastavit si pro vyšrafovanou oblast vlastnosti šrafy (měřítko, hladina, barva, úhel natočení ale třeba také asociativita) a šrafu přetáhnout do palety nástrojů.
Po klepnutí na nástroj tak již nemusíme vlastnosti šrafy nastavovat a rovnou šrafujeme. Lze mít pochopitelně nadefinováno více nástrojů se stejným typem šrafy, ale jinými vlastnostmi (měřítko, hladina …) Jestliže na nástroj klepneme pravým tlačítkem myši můžeme vlastnosti nástroje editovat.
Definice šrafovacích vzorů najdete na stránce Download http://cadcz.blogspot.cz/p/download.html nebo si je můžete stáhnout zde:
	https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vbm51REY2MmNkbkU/edit?usp=sharing
	https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vVUw2bU1DVFZ2bDQ/edit?usp=sharing
	https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vOFlKTU10TDZvdFE/edit?usp=sharing

Jan Panoch

Funkce na přenášení hodnot textů mezi Dtextem Mtextem a Multileaderem

Při popisování a poznámkování výkresů je třeba některé popisy vkládat opakovaně. Příkladem může být hodnota hloubky základové spáry v půdorysu základů, dimenze dřevěného prvku krovu v půdorysu nebo řezu nebo třeba specifická poznámka odkazující na detail, který se na výkresu vyskytuje vícekrát. Při požadavku na změnu popisu či poznámky je pak třeba měnit všechny tyto poznámky. To lze provést jednak pomocí příkazu find na vyhledání a nahrazení textu nebo tak, že budeme do opakujících se poznámek a popisů vkládat hodnotu zdrojového popisu jako automatické pole  - field.

Půdorys základů se dvěma opakujícími se výškovými kótami. Na výškové kóty je použita entita typu Multileader, u které je potlačena odkazová čára.

Automatické pole se vkládá do do textu stiskem kláves Ctrl+F, po kterém se objeví tabulka, kde můžeme vybrat hodnotu, která se bude do textu vkládat. Nalezení objektu a hodnoty textu, kterou chceme použít pro automatické pole je ale poněkud zdlouhavé. Celou proceduru usnadní jednoduchá lispovská funkce, která vyzve k výběru zdrojového a cílového objektu. Zdrojový objekt je Dtext, Mtext nebo Multileader, jehož hodnotu textu chceme jako automatické pole použít v jiném Dtextu, Mtextu nebo Multileaderu. Cílový objekt je ten, do kterého bude vloženo automatické pole objektu zdrojového. Při změně hodnoty textu zdrojového objektu se změní i hodnota všech textů objektů, do kterých je vloženo automatické pole zdrojového objektu.

Stejný půdorys základů jako na předchozím obrázku. Zdrojové výškové kóty jsou dvě v horním levém rohu. V ostatních výškových kótách je vloženo automatické pole s hodnotou jedné ze dvou zdrojových výškových kót. Při přepisu jedné ze dvou zdrojových kót ze změní i odpovídající cílové.

Funkce funguje napříč entitami, takže jako zdrojový objekt může být použit třeba Dtext a jako cílový Multileader.

Funkce se spouští příkazem ttf (Text To Field) a vyzve nejprve k výběru zdojového Mtextu, Dtextu nebo Multileaderu. V příkladu na obrázku jsem vybral horní jednořádkový Dtext.
Po výběru jsem vyzváni k výběru cílového objektu, do kterého se má hodnota zdrojového Dtextu vložit. Na obrázku jsem vybral spodní Multileader.
Do Multileaderu se vložila textová hodnota Dtextu. To že jde o automatické pole poznáme podle toho, že má šedivé pozadí. Zobrazení šedivého pozadí se řídí systémovou proměnnou fielddisplay (přepínač 0/1).
Stejným způsobem (výběrem Dtextu a následným výběrem Mtextu) přeneseme hodnotu textu z Dtextu i do Mtextu. Připomínám, že hodnoty lze přenášet i mezi dvěma Dtexty, Mtexty či Multileadery.
Jestliže přepíšu hodnotu Dtextu a zavolám příkaz pro regeneraci regen …
… změní se hodnoty textů i dvou cílových objektů.

To kdy se automatická pole aktualizují řídí systémová proměnná fieldeval.

0 – automatická pole se neaktualizují

1 - automatická pole se aktualizují při otevření výkresu

2 - automatická pole se aktualizují při uložení výkresu

4 - automatická pole se aktualizují při tisku

8 - automatická pole se aktualizují při použití etransmitu

16 - automatická pole se aktualizují při regeneraci

V proměnné fieldeval může být uložen součet některých z předchozích hodnot. Například hodnota 31 (implicitní nastavení) je součtem 1+2+4+8+16. Automatická pole se tak budou aktualizovat při jakékoliv z výše uvedených akcí.

Funkci na přenášení hodnot textů si můžete stáhnout zde: https://docs.google.com/file/d/0B8vvgahpGh3vMmd0WUI3Vnd1RlU/edit?usp=sharing

nebo ze stránky Download http://cadcz.blogspot.cz/p/download.html , kde najdete i další snad užitečné funkce ke stažení.

Načtení vlx souboru s funkcí do aktuálního výkresu AutoCADu lze provést v zásadě dvěma způsoby. Ten nejjednodušší je, že přetáhneme z okna správce souborů (třeba z Průzkumníka) ikonu vlx souboru do okna AutoCADu a funkci spustíme.
Druhý způsob je využití příkazu _appload. V dialogovém okně vybereme požadovaný soubor z funkcí a máme-li zaškrtnuto tlačítko Add to History vloží se odkaz na tento soubor do okna Histroy list, takže příště již nebudeme muset soubor vyhledávat. Budeme-li chtít funkci spouštět často, vyplatí se přidat ji do Startup Suit. Do tohoto dialogového okna se dostaneme klepnutím na tlačítko Contents. Pomocí tlačítka Add přidáme soubor s funkcí. Funkce v souborech, které se zobrazují ve Startup Suit se načítají při každém spuštění AutoCAdu a při otevření každého výkresu, takže je není třeba zvlášť načítat stačí je spustit stejně jako jakýkoliv jiný příkaz.

Jan Panoch

Hotfix 1 pro Autodesk Showcase 2014

Používáte-li pro prezentaci a vizualizace projektů nástroj Autodesk Showcase verze 2014, asi jste se již setkali s chybou, kterou program nahlásí při ukládání souborů, když napíše, že soubor nemůže uložit z důvodu výskytu speciálních znaků v souboru. (The scene xxx.a3s could not be saved: u’\xxx)

Kód znaku je napsán v dialogovém panelu na konci výstrahy.

Speciální znaky jsou v těchto případech obyčejně písmena s diakritikou, která mohou být použita například v názvech materiálů, pohledů nebo samotném názvu souboru.

Chybu opravuje Hotfix, který lze stáhnout na následující adrese:

http://usa.autodesk.com/adsk/servlet/ps/dl/item?siteID=123112&id=21818704&linkID=9242539

Jan Panoch

Nastavení zobrazení s čárkovanými skrytými hranami

V AutoCADu nemusíme používat jen přednastavená zobrazení, která jsou dostupná v menu. Pomocí Visual Styles Manageru můžeme vytvořit i zobrazení vlastní. V tomto příspěvku si ukážeme, jak vytvořit zobrazení modelu se skrytými  hranami. Visual Style Manager zobrazíme klepnutím na šipku v pravém dolním rohu panelu Visual Styles na kartě View.
Klepneme na ikonu Create New Visual Style …
a v dalším dialogu zadáme jméno stylu, případně popis.
V nastavení stylu zvolíme v poli Face Settings / Fase style ………. None Occluded Edges / Show………. Yes Occluded Edges / Color………. barvu, kterou chceme zobrazovat skryté hrany Occluded Edges / Linetype ………. Dashed Případně můžeme ještě v Edge Settings / Color upravit barvu, jakou se budou zobrazovat hrany viditelné.
Poklepeme-li pak na ikonu právě vytvořeného stylu, začnou se entity zobrazovat podle předchozího nastavení. Zobrazují se tak jak entity čistého AutoCADu, tak AEC prvky AutoCADu Architecture a MEP.
Pomocí jedné z ikon ve Visual Styles Manageru můžeme vytvořený styl přenést do palety nástrojů. Stejného výsledku dosáhneme i přetažením stylu myší z Visual Styles Manageru do palety nástrojů.
Nástroj v paletě pak můžeme dále upravovat.

Jan Panoch

AutoCAD 2014–spojování hladin

Ve správci hladin AutoCADu 2014 přibyla možnost spojování hladin. Příkaz funguje následovně. Ve správci hladin vybereme hladiny, které chceme spojit s jinou hladinou. V menu pod pravým tlačítkem myši vybereme možnost Merge selected layer(s) to…
V dialogovém okně se poté zobrazí seznam hladin výkresu mimo hladiny vybrané v předchozím kroku. Zde vybereme hladinu, se kterou hladiny vybrané v přechozím kroku spojíme.
Objekty, které byly v hladinách vybraných v prvním kroku se přenesou do hladiny vybrané ve druhém kroku. Seznam hladin se automaticky vyčistí a hladiny vybrané v prvním kroku se z výkresu vymažou. Možnost Merge selected layer(s) to… je dostupná pouze při systémové proměnné LAYERDLGMODE nastavené na hodnotu 1.

Jan Panoch

AutoCAD 2014 – změny v práci s externími referencemi

Ve verzi AutoCADu 2014 a produktech na něm postavených došlo k několika příjemným změnám souvisejícími s prací s externími referencemi. V paletě Properties, při výběru entity se v polích pro změnu barvy a typu čáry již neobjevují hladiny a typy čar z externích referencí, které tak jak tak nešly použít. Seznam se tak zpřehledňuje.
Snadněji lze nyní měnit typ reference z Attach na Overlay buď dvojklikem na řádku ve sloupci Type pro jednotlivé reference nebo hromadně vybráním referencí a výběrem možnosti Xref Type v kontextovém menu.
Nově byla do horní lišty palety externích referencí přidána možnost měnit typ cesty k externí referenci na relativní nebo absolutní. Možnost Remove Path odstraní celou cestu a ponechá pouze název souboru.

Jan Panoch

AutoCAD 2014 – plug-in a ochrana před viry

S AutoCADem 2014 dostáváme i několik plug-inů. Mezi ty nejzajímavější patří podle mě aplikace na importování skp souborů (Google SketchUp) do AutoCADu. Funkci lze spustit příkazem importskp Ikona Connect to Exchange umožňuje navíc snadný přístup k dalším aplikacím.
Na dalších obrázcích je mezonetový byt modelovaný v AutoCADu Architecture a zařízený “SKP” nábytkem. Obrázky nejsou rendrované a byly vytvořeny v Autodesk Showcase.
Dialog Autodesk Exchange App Manager slouží ke správě načtených plug-inů včetně provádění updatů.
AutoCAD 2014 zavádí ochranu před nechtěným načítáním škodlivých VBA, LSP, VLX, ARX a dalších souborů. V nastavení Optinos na kartě Files přibyla položka Trusted Location. Sem lze zadat cestu k bezpečným souborům. K tomu se váží i dvě nové systémové proměnné TRUSTEDPATHS a TRUSTEDDOMAINS.
Na kartě System pak nalezneme nové tlačítko Executable File Settings. Executble files se míní soubory ARX, DBX, HDI, LSP, FAS, VLX, MNL, DVB, DLL a další. Zde lze nastavit, zda externí funkce budou načítány jen z umístění, které je zadáno na kartě Files v Trusted Locations nebo odkudkoliv a zda se bude zobrazovat upozornění v případě načítání funkce umístěné mimo Trusted Location. Nastavení v dialogu lze ovládat také systémovou proměnnou SECURELOAD. Spodní část dialogu pak řídí proměnná ACADLSPASDOC
Závěrem připomeňme ještě jednu drobnou opravu, která souvisí s psaním funkcí v Auto nebo Visual LISPu: V editoru VsualLispu bylo opraveno nastavování barev textů a pozadí pro 64-bitové verze. V předchozích 64-bitových verzích nebylo možno provádět nastavení jinak než ručním editováním souboru VLIDE.DSK a to právě z důvodu nefunkčnosti tohoto dialogu.

Jan Panoch