Přepínání uchopovacích bodů pomocí Command Tool

Při práci v AutoCADu je třeba občas přepínat uchopovací body podle typu práce, který provádíme. Uchopovací body řídí systémová proměnná OSMODE. Hodnotu této proměnné můžeme měnit pomocí Command Tool, který umístíme do palety nástrojů. Pro zjištění hodnoty proměnné OSMODE nejprve nastavíme požadované uchopovací body a poté zjistíme nastavení proměnné vypsáním jejího názvu do příkazového řádku.
Nyní do vhodné palety vložíme prázdný command tool. V nelokalizované verzi AutoCADu Architecture ho nalezneme v Stock Tool Catalog / Helper Tools. Nástroj přetáhneme do palety nástrojů.
Po klepnutí pravým tlačítkem myši na nástroj v paletě nástrojů vybereme z kontextového menu Properties. V dalším dialogu změníme název nástroje, můžeme přidat obrázek do ikony a hlavně změníme příkaz, který se bude provádět po klepnutí na nástroj. Příkaz změníme klepnutím vedle řádky command. Zde napíšeme příkaz: (setvar “osmode” 47) setvar je příkaz pro nastavení proměnné (set variable) osmode je jméno proměnné – důležité je napsat jméno proměnné do uvozovek 47 je hodnota proměnné, kterou jsme odečetli v jednom z předchozích kroků z příkazové řády. Nyní můžeme vlastnosti nástroje zavřít. Jeho funkčnost vyzkoušíme například tím, že pomocí F3 zrušíme všechny uchopovací body a následně klepneme na nově vytvořený nástroj.
Pro vytvoření dalšího nástroje, který přenastaví uchopovací body můžeme právě vytvořený nástroj zkopírovat. Dále posupujeme jako při vytváření předchozího nástroje. Nastavíme si uchopovací body, zjistíme hodnotu proměnné OSMODE, u zkopírovaného nástroje změníme jeho název a položku command.
	Uchopovací body po klepnutí na nový nástroj Nástroje v paletě nástrojů

 

Jan Panoch

Systémová proměnná PEDITACCEPT

Systémová proměnná PEDITACCEPT se uplatňuje při editování křivky – příkaz PEDIT (případně _PEDIT). Chceme-li například spojit více entit do jedné křivky jme po zadání příkazu PEDIT a klepnutí na první entitu, která není křivkou dotázáni, zda chceme danou entitu převést na křivku (viz obrázek vpravo). Tento dotaz se může zdát ve většině případů nadbytečný. Potlačit ho a vynechat tak jeden (nadbytečný) krok můžeme právě nastavením systémové proměnné PEDITACCEPT na 1.

Po nastavení na hodnotu 1 bude krok na předchozím obrázku přeskočen a entita automaticky převedena na křivku. AutoCAD se v místo dotazu zda entitu převést na křivku či ne rovnou zeptá, co požadujeme s danou entitu udělat.

Jan Panoch

FRAME

V předchozím příspěvku jsme narazili na proměnné XCLIPFRAME, DGNFRAME, DWFFRAME,PDFFRAME a IMAGEFRAME, kterých si stojí za to všimnout více. Tyto proměnné řídí zobrazování rámečku kolem externích referencí a hranic oříznutí. Proměnná XCLIPFRAME řídí zobrazení hranice oříznutí, zatímco rámeček vložené externí reference typu DWG ne . Ostatní proměnné řídí zobrazení jak rámečku vložené reference, tak hranice oříznutí. Proměnné nabývají hodnot:

0   -   hranice není viditelná

1   -   hranice je viditelná a tiskne se

2   –   hranice je viditelná, ale netiskne se

Mimo tyto proměnné ovšem existuje ještě proměnná FRAME, která řídí hodnotu výše uvedených proměnných globálně. Nastavíme-li tedy proměnnou FRAME na 0, nebudou se u referencí všech typů zobrazovat rámečky a hranice. Proměnná FRAME nabývá hodnot 0 až 3. Hodnoty 0 až 2 mají stejný význam jako u proměnných řídících zobrazení rámečků a hranic pro jednotlivé typy referencí. Hodnota 3 znamená, že řízení zobrazování rámečků a hranic přebírají dílčí proměnné. Nastavíme-li tedy proměnnou FRAME na 0, nastaví se všechny ostatní xxxFRAME proměnné na hodnotu 0. Nastavíme-li poté například proměnnou XCLIPFRAME na 1, nastaví se proměnná FRAME automaticky na hodnotu 3.

K ořezávání externích referencí zbývá ještě dodat, že reference formátu DWG a rastrové obrázky jsou jediné, které umožňují polygonální ořezání. Ostatní reference formátu DGN, DWF a PDF umožňují ořezání pouze obdélníkové.

Jan Panoch

Prostory (Spaces) 5. díl – Calculation Plane

Máme-li v budově místnosti se zkosenými stropy jejichž výšku a objem chceme zjistit z vložených prostor nemáme jinou možnost, než používat Freeform Space. To je zjednodušeně řečeno takový prostor, který nemá tvar kvádru nebo krychle. U místností se zkosenými stropy vzniká požadavek vypsat kromě čisté podlahové plochy i takovou plochu místnosti, jejíž světlá výška je rovna alespoň zadané hodnotě. Tak například u obytných místností v podkroví se podle ČSN Obytné budovy do plochy místnosti započítává pouze plocha s podchodnou výškou 1300 mm. Zároveň platí, že alespoň nad polovinou místnosti musí být výška alespoň 2300 mm.
Po výběru prostoru najdeme v panelu Vlastnosti (Properties) oddíl Advance Dimensions, kam můžeme zadat výšky dvou řezných rovin.
Řezným rovinám odpovídají i automatické vlastnosti prostor, které přidáme do sady vlastností připojené na styl prostoru. Po připojení sady k prostoru se v panelu Properties na kartě Extended Data zobrazí plochy prostoru v zadaných výškách. Pro prostor na prvním obrázku, který má čistou podlahovou plochu 40 m2 platí, že podchodná výška 1300 mm a více je nad plochou o velikosti 30.3 m2 a podchodná výška 2300 mm a více je nad plochou 8.82 m2. Článku normy tedy tato místnost nevyhoví, nicméně nad více jak 8 m2 (minimální velikost obytné místnosti) je podchodná výška alespoň 2300 mm.
Řezným rovinám odpovídají i komponenty v nastavení zobrazení prostoru. Takto tedy vypadá místnost z vyšrafovanou plochou nad kterou je podchodná výška alespoň 1300 mm …
… a zde je zobrazení plochy místnosti s podchodnou výškou alespoň 2300 mm.
Při změně výšky řezné roviny v panelu Vlastnosti (Properties) se automaticky mění i zobrazení plochy. Na obrázku vpravo je zobrazena plocha místnosti s podchodnou výškou 2 metry a více.

 

Jan Panoch