Vytvoření katalogu ocelových prvků pomocí dynamického bloku 2. díl

V minulém příspěvku jsme rozebírali definici dynamického bloku čtvercového jeklu, který v sobě obsahoval celou výrobní řadu tohoto profilu. Kdybychom nenastavili, že výška profilu se rovná šířce a do Block Properties Table bychom zahrnuli i výšku profilu, mohli bychom pomocí jednoho bloku definovat jak čtvercové tak obdélníkové jekly. V tabulce by se ale vyskytovalo už více jak 300 položek a vyhledání potřebného profilu by mohlo být zdlouhavé. Proto je lepší si blok čtvercového jeklu vložit do prázdného výkresu, zde blok přejmenovat a upravit parametry a rozměry profilu tak, aby odpovídala výrobní řadě obdélníkových jeklů.

Po přejmenování bloku si ho otevřeme v Block Editoru a v Parameters Manageru změníme pole Expression u parametru H tak, aby se H rovnalo nějakému číslu nikoliv W.
V Block Properties Table doplníme pomocí ikony v horním menu parametr H a tabulku vyplníme výrobní řadou obdélníkových jeklů. Blok uložíme a tím máme nadefinovaný další blok obdélníkových jeklů.
Podobný postup můžeme uplatnit, budeme-li definovat ocelový profil typu IPE. Jestliže jednou nadefinujeme Geometric a Dimensional Constraints, můžeme pak pomocí takového bloku pouze přepsáním hodnot v Block Properties Table definovat i profily HEB, HEA, HEM ... Všechny tyto profily charakterizují rozměry, které jsou v bloku definovány jako Dimensional Constraints. Je to šířka profilu (W), výška profilu (H), tloušťka pásnice (tf), tloušťka stojiny (tw) a poloměr zaoblení mezi stojinou a pásnicí  (r).	rozměrová řada profilů IPE
rozměrová řada profilů HEB	rozměrová řada profilů HEM
Přestože jsme v předchozím příspěvku podrobně popsali vkládání Geometric Constraints do bloku profilu jeklu je nutno upozornit na to, že neexistuje pouze jeden správný způsob jak vazby mezi entitami profilu definovat. Srovnáte-li například Geometric Constraint I profilu, který jsme vytvořily a profilu, který je součástí instalace AutoCADu zjistíte, že jsou u obou profilů použity jiné Geometrical Costraints jiným způsobem, přesto jsou oba bloky stejně funkční.	námi definovaný I profil
	I profil, který je součástí instalace AutoCADu

Jan Panoch

Vytvoření katalogu ocelových prvků pomocí dynamického bloku 1. díl

V tomto příspěvku se po dlouhé době opět vracíme ke dynamickým blokům. Chceme-li vytvořit dynamický blok, který bude reprezentovat nějaký standardně vyráběný ocelový profil, je výhodné, aby celá výrobní řada tohoto profilu byla definována pomocí jediného bloku. Než byly do AutoCADu uvedeny Costraints, museli jsme používat Visibility nebo Lookup parametry. Využitím Constraints a Block Properties Table, se ale definování výrobní řady (například ocelového profilu) výrazně zjednodušuje. Dejme tomu. že potřebujeme vytvořit blok čtvercového ocelového uzavřeného profilu (jeklu), ve kterém bude definována celá výrobní řada.

Začneme tak, že si nakreslíme libovolný čtvercový jekl, převedeme ho na blok a přesuneme se do editoru bloků. Pokud jsme jekl nakreslili pomocí polyline, rozložíme entity tak, aby byl průřez složen s úseček a oblouků. Zaoblená část jeklu nesmí tvořit s rovnou částí jeden prvek. Průřez se tak bude skládat z osmi úseček nebo polyline a osmi oblouků. Při definování vazeb v tomto bloku nebudeme vůbec využívat Actions a Parameters, které se obyčejně při vytváření dynamických bloků používají, ale pouze Geometric a Dimensional Constraints.
Všechny koncové body rovných částí a oblouků, které na sebe navzájem navazují sepneme pomocí Coincident Constraint. Coincident Constraint použijeme tak celkem 16x.
Stejně tak 16 x použijeme Tangent Constraint, pomocí něhož zajistíme, aby rovné úseky byly vždy tečnou k zaoblení profilu. Ke čtyřem vodorovným čarám připojíme Horizontal Constraint a ke čtyřem svislým čarám Vertical Constraint.
Nyní nadefinujeme, že všechny oblouky vnějšího pláště a všechny oblouky vnitřního pláště mají stejný poloměr. Použijeme Equal Constraints, vybereme levý spodní oblouk vnějšího zaoblení a poté levý horní oblouk vnějšího zaoblení. Znovu vybereme Equal Constraints, znovu vybereme levý spodní oblouk vnějšího zaoblení a poté pravý horní oblouk vnějšího zaoblení. Nakonec s levým spodním obloukem vnějšího zaoblení sesouhlasíme ještě pravý spodní oblouk vnějšího zaoblení. Stejně postupujeme i u oblouků vnitřního pláště, kdy s levým spodním obloukem vnitřního zaoblení postupně pomocí Equal Constraint sesouhlasíme všechny ostatní tři oblouky vnitřního zaoblení.
Tím jsme přidali všechny Geometric  Constraints, které potřebujeme a dále budeme přidávat již jen Dimensional Constraints. Nejprve přidáme dvakrát Linear Constraint (jeden vodorovný a druhý svislý), které budou řídit rozměr profilu. V Parameters Manageru, který můžeme spustit z ribbon menu ikonou fx, je přejmenujeme.  Protože se bude jednat o čtvercový profil, můžeme do pole Expression u parametru h napsat w. Výška se tak bude rovnat šířce.
Ke středům rovných částí profilu přichytíme 2x Horizontal a 2x Vertical Constrint Parameter, které budou řídit tloušťku stěny jeklu. Zde jsou tyto hodnoty pojmenované jako tw1 až tw4. Protože tloušťka stěny bude po celém obvodu stejná může do pole Expresson u tw2 až tw4 napsat tw1.
Jako poslední parametr přidáme k zaoblením v levém spodním rohu 2x Radius Constraint Parameter. Zde jsou pojmenované jako ri pro vnitřní rádius a re pro vnější rádius. Přitom poloměr ri se rovná tloušťce stěny tw1 a re = 1.5*tw1. Dle toho vyplníme pole Expression v Parameters Manageru.
Nakonec z palety Actions vložíme do bloku Block Properties Table, ve které budeme definovat rozměrovou řadu jeklů. Poklepeme na ikonu vložené tabulky a objeví se dialog Block Properties Table. Prostřední ikonou v Block Properties Table vložíme do tabulky prví sloupec. Zde byl pro první sloupec použit název velikost. Pole Value můžeme nechat beze změny. V poli Type nesmíme ovšem zapomenout změnit typ patrametru na String. klepneme na OK a do tabulky se vloží první sloupec.
Pomocí první ikony v Block Properties Table Adds properties Which appear... přidáme postupně parametr šířky a tloušťky stěny jeklu. Ostatní parametry přidávat nemusíme, protože jsou závislé právě na těchto dvou vložených.
Tabulku vyplníme rozměry výrobní řady ocelového jeklu a dialog Block Properties Table ukončíme.
Než opustíme Block Editor, provedeme ještě jednu kosmetickou úpravu. Vybereme parametr šířky průřezu a tloušťky stěny jeklu (tedy parametry, které jsou charakteristické pro jednotlivé velikosti profilů a nejsou počítány z ostatních parametrů) a v paletě Properties nastavíme Number of Grips na 0. Kdybychom tak neučinili, objevovaly by se u těchto parametrů uzly jejichž tažením bychom mohli měnit velikost profilu. Tak bychom mohli vytvořit profil, který se ve skutečnosti neválcuje. Proto budeme profil měnit jen vybráním rozměru ze zadané tabulky.
Nyní se po vložení bloku zobrazuje na místě vložení Block Properties Table zobrazuje uzel, na který když klepneme vyroluje se první sloupec naší tabulky. Vybráním typu jeklu se samozřejmě změní i jeho velikost.
Přehlednější způsob výběru při velkém množství položek je možný přímo z Block Properties Table. Tato tabulka se zobrazí po vybrání bloku v okně AutoCADu klepnutí na název tabulky v paletě Properties.

Jan Panoch

Zábradlí s prosklenými výplněmi v AutoCADu Architecture

Nastavení zábradlí (Railing) v ACA je poměrně rozsáhlé a díky tomu nemusíme vytvářet jen klasická “žbrdlinková” zábradlí, ale například zábradlí s prosklenými výplněmi, jehož tvorba je popsána v následujícím příspěvku. Prosklené výplně jsou u tohoto zábradlí tvořené pomocí komponenty Balusters.
Na kartě Rail Locations nastavíme výšku zábradlí, tak jako obvykle. Ačkoliv Handrail / Guardrail ani Bottomrail u zábradlí nebudeme vidět, nastavíme jejich výškové úrovně, protože podle nich se nám bude řídit výška a spodní odsazení komponenty Balusters, pomocí které je vytvořena prosklená výplň.
V tomto případě bude maximální mezera mezi hranou prosklené výplně a sloupkem (Dynamic Post) 50 mm. Proto je na kartě Post Locations u Dynamic Post nastavena hodnota C – Maximum Center to Center Spacing na 750 mm a stejná hodnota E u Balusters na 650 mm
Na kartě Components nastavíme profil prvku tvořící výplň zábradlí na 8/650 mm. Teoreticky se tedy může u konkrétního zábradlí stát, že by na sebe jednotlivé výplně přímo navazovaly bez mezery. V takovém případě bychom pak upravili jednu z hodnot Maximum Center to Center Spacing.
Na kartě Materials Nastavíme pro výplň a ostatní komponenty požadovaný materiál.
Styl zábradlí uložíme a vytvoříme si nový 3D blok, který bude reprezentovat uchycení prosklených výplní ke sloupkům zábradlí. Rozteč jednotlivých uchycení odpovídá rozměru výplně. Vkládací bod je dole uprostřed. Když blok definujeme, musíme mít nastaven správný souřadný systém – tedy globální WCS a blok vytvořit tak, jak bude skutečně v zábradlí osazen. U komponent bloku zadáme přes paletu Properties i požadovaný materiál. V tomto případě byl definován materiál shodný s materiálem sloupků zábradlí.	Čelní pohled na blok   Axonometrický pohled na blok
Nyní se vrátíme do definice stylu zábradlí, klepneme na kartu Display Properties a dále se přesuneme na kartu Other. Pomocí tlačítka Add přidáme v předchozím kroku vytvořený blok, který jsem v tomto případě nazvali uchycení skla. V části Components zaškrtneme, že se blok bude vkládat k Balusters. V části Attach To zaškrtneme, že se bude vkládat ke všem výplním.
Na kartě Layer/Color/Linetype vypneme zobrazování komponent Guardrail, Handrail a Bottomrail.
Zábradlí je tedy definované, ovšem s takto nastaveným zábradlím se dostaneme do problémů, budeme-li ho chtít připojit ke schodišti. Výplně definované pomocí Balusters jsou totiž pravoúhlé a ne kosé, jaké potřebujeme u zábradlí na schodišti. Aby se nám zábradlí zobrazovalo tak, jako je na obrázku vpravo, musíme si založit nový styl a postupovat následovně:
Nastavení Rail Locations může zůstat stejné jako u předchozího stylu.
Nastavení Post Locations se mírně liší, protože jsou požadovány delší prosklené výplně.
Na rozměru komponenty Baluster v tomto případě již nezáleží. Komponeta bude totiž kompletně nahrazena uživatelsky definovaným blokem, který se stane součásti stylu zábradlí.
Protože konkrétně schodiště na předchozím obrázku má krátké nástupní a výstupní rameno a dlouhé rameno střední, nadefinujeme si dva nové bloky, které nebudou reprezentovat již pouze uchycení skleněné výplně, ale rovnou celou výplň i s jejím uchycením. Velikost a sklon výplně je nutno zadat podle konkrétního schodiště. Vkládací bodu bloků definujeme stejně jako u předchozího zábradlí dole uprostřed.	Boční pohled na bloky Axonometrický pohled na bloky
Přesuneme se na kartu Other schovanou pod Display Properties v definici stylu zábradlí a pomocí tlačítka Add přidáme jednou velkou prosklenou výplň pro střední rameno schodiště a dvakrát malou prosklenou výplň pro krátké nástupní a výstupní rameno.
Nastavení bloku reprezentujícího velkou prosklenou výplň ve středním rameni schodiště. Ačkoliv tato výplň je použita pouze ve druhém až pátém poli, můžeme klidně zaškrtnout, že se bude používat všude. Do krátkých polí se totiž nevejde a tak se tam stejně nezobrazí. Stejného výsledku bychom dosáhli i při zatržení možnosti Selection a zadáním 2 – 5. V části Componnets nesmíme opět zapomenout zatrhnout Balusters.
Nastavení bloku reprezentujícího malou prosklenou výplň v nástupním rameni schodiště. Protože se do nástupního ani výstupního ramene nevejde námi nastavená výplň (nastavení Maximum Center to Center Spacing), musíme blok připojit k prvnímu fixnímu sloupku. Správné umístění pak doladíme nastavením v části Insert Offset. Toto nastavení se bude lišit dle konkrétního schodiště a zábradlí.
Nastavení bloku reprezentujícího malou prosklenou výplň ve výstupním rameni schodiště. Toto nastavení je podobné předchozímu, jen v části Attach To zaškrtneme Last a nastavíme odpovídající Insertion Offset.
Na kartě Layer/Color/Linetype pak oproti předchozímu stylu zábradlí vypneme i komponentu Balusters.
Jak je vidět z dialogu Custom Block, nabízí definice zábradlí jedno z možná nejrozsáhlejších nastavení s jakým se v ACA vůbec setkáme. Výše popsaný postup je jen jednou z možností, jak prosklené zábradlí vytvořit.

Jan Panoch