Editace polyline v AutoCADu 2011

AutoCAD 2011 zlepšuje editování geometrie polyline. Kromě z dřívějších verzí známých uzlů v lomových bodech křivky přibyli navíc placaté uzly uprostřed segmentů. Po výběru uzlu a opakovaném stisknutí klávesy Ctrl lze měnit geometrii křivky. Příkazy mezi kterými cyklujeme stisknutím klávesy Ctrl se zobrazí najedeme-li nad uzel.
Bez stisku klávesy Ctrl pak můžeme tažením za placatý uzel posunout celý segment křivky.
Přidání a odebrání bodu přes lomový uzel.
Přidání bodu přes střední uzel	Změna rovného segmentu na obloukový

 

Jan Panoch

2,5D dynamické bloky

Hned na začátku musím předznamenat, že alespoň doposud nejdou v AutoCADu trojrozměrné dynamické bloky vytvářet. Oficiálně lze dynamické parametry aplikovat pouze na 2D objekty v rovině. Pokud potřebujeme vytvořit nějaký trojrozměrný prvek, u kterého nám pro jeho dynamičnost postačí zadat dynamické parametry v jedné rovině – tedy například pouze v osách X a Y – můžeme přesto takovýto blok zkonstruovat. Přidání parametru v ose Z je prozatím nemožné.

Vytvoření parametrického 3D bloku si ukážeme na příkladu takovéto dřevěné mříže.
V půdorysu mohou základní komponenty, ze kterých se bude celá mříž skládat vypadat například tak, jak je znázorněno na obrázku vpravo. Zobrazení v prostoru je pak na dalším obrázku. Na mříž jsou použity latě 30x50 mm.
Protože budeme používat parametr na protahování jednotlivých komponent mříže (Linear Stretch), nemůžeme pro vymodelování  použít objekt 3D Solid, ale 3D Face. V AutoCADu se mi nepodařilo objevit příkaz na konvertování 3D SOLIDu na 3D FACE, proto se musí použít příkaz 3DFACE a nakreslit jednotlivé plochy dvou opakujících a protahujících se komponent. Například v AutoCADu Architecture je ale možné komponenty vymodelovat pomocí objektu Mass Element a ten pak při prostorovém pohledu 2x rozložit. Mass Element se totiž rozloží právě na 3D Face. Důležité je rozložení právě v nějakém prostorovém pohledu, protože například při rozložení při pohledu půdorysném se Mass Element rozloží na úsečky. 3D SOLID se bohužel rozkládá na REGION.
Z vymodelovaných komponent vytvoříme blok a přejdeme do editoru bloků. Zde již pracujeme téměř stejně, jako kdybychom mříž dělali pouze dvourozměrnou. Z palety Parameters Sets vybereme Linear Stretch a přidáme jej k horizontální entitě mříže. Zvolíme výběrové okno a vybereme komponenty horizontální latě, které se budou protahovat tak, jak je na obrázku vpravo. Při vybírání komponent, které se budou protahovat nesmíme zapomenout na výběr čela latě, které je ve styku s vertikální latí. Při vybírání objektů je vůbec neustále třeba pamatovat na to, že pod vrchními plochami, které vidíme jsou ještě svislé kolmé, které vidíme jen jako čáry. Stejně tak nesmíme  zapomenout na plochy tvořící “dno” latí.
Z palety Actions nyní přidáme k parametru z předchozího kroku ještě Action Array. Klepnutím pravým tlačítkem myši na ikonu  Array vybereme z kontextového menu Action selection set / New selection set a vybereme svislou komponentu mříže. Tím zajistíme, že s protahováním vodorovné latě budou přibývat svislé latě.
Ve svislém směru postupujeme stejně jako v předchozích krocích. Tedy nejprve přidáme Parameter Set Linear Stretch…
… a k parametru připojíme ještě Action Array. Tím je blok dodefinován. Vhodné je přiřadit všem objektům 3D Face nějaký materiál.
Pomocí takovéhoto bloku již můžeme vymodelovat mříž jakýchkoliv rozměrů.
Inspirací pro další trojrozměrný dynamický blok může být například parametrická okenice nebo žaluzie. Postup je obdobný jako u mříže. Pomocí jednoho bloku pak lze vymodelovat čtvercovou nebo obdélníkovou okenici jakýchkoliv rozměrů.

 

Jan Panoch

Vypisování vlastností entit do hodnot atributů dynamických bloků

Atributy dynamických bloků mohou obsahovat kromě konstantních textových hodnot i automatická pole. Do těchto polí je možné vypisovat i vlastnosti entit obsažených v samotném bloku. O vypisování úhlu natočení bloku do jeho atributu jsme psali v jednom z předchozích příspěvků. Vypsání vlastností entit do atributu dynamického bloku si ukážeme na příkladu třmínku, do jehož atributu se bude vypisovat průměr třmínku a jeho délka.
Nejprve si nakreslíme pomocí křivky třmínek s nebo bez podélných prutů. Třmínek musí být nakreslený v jednom kuse tak, jak je ve skutečnosti kolem podélných prutů obtočený
U křivky pak změníme její tloušťku podle průměru třmínku. V tomto případě jsem změnil hodnotu vlastnosti Global width na 6. Z křivky si uděláme blok a přesuneme se do editoru bloků. Aby byl třmínek dynamický přidáme do bloku z Block Authoring Palettes z palety Parameters Sets dvakrát Linear Stretch. Jeden pro natahování třmínku směrem vodorovně, druhý pro natahování svisle. Abychom nemuseli po vložení a natažení třmínek ještě přesně umísťovat vzhledem k okraji vyztužovaného betonového profilu je výhodné aby konce Lineárních parametrů neleželi na hranách třmínku, ale aby byly posunuty o vzdálenost krycí vrstvy betonu. Na obrázku vpravo jsou barevně okótovány vzdálenosti konců parametrů od kraje třmínku, které odpovídají dvoucentimetrové krycí vrstvě betonu. Nejlepší je nakreslit si v editoru bloků kolem třmínku obdélník s požadovanou vzdáleností mezi krajem betonového prvku a hranou třmínku, parametry chytit k tomuto obdélníku a obdélník nakonec smazat. Barevné kóty na vedlejším obrázku jsou pouze vysvětlující a nejsou součástí bloku.
Nyní můžeme blok uložit a vrátit se do modelového prostoru. Funkčnost bloku vyzkoušíme na libovolném obdélníkové profilu, který bude reprezentovat železobetonový trám nebo věnec. Umístíme-li vkládací bod bloku do levého spodního rohu profilu a třmínek natáhneme ke krajům profilu bude zachována i krycí vrstva betonu 20 mm.
Nyní zbývá přidat do bloku atribut, do kterého se bude automaticky vypisovat profil a délka třmínku. Přejdeme zpět do editoru bloků a do bloku přidáme atribut nazvaný například “popistřmínku”.  V dialogu Attribute Definition zaškrtneme pole Multiple lines. Budeme tak moci skládat více automatických polí pod sebe do jednoho atributu. Jinak bychom museli pro každé automatické pole zadat zvlášť atribut.
Klepneme na tlačítko vedle řádku Default a umístíme atribut do bloku. Aktivuje se nám editor podobný editoru víceřádkového textu (Mtext editor). Nyní bychom mohli napsat jeho hodnotu, ale místo toho stiskneme Ctrl+F a přejdeme tak do dialogu Field. Zde ve Field Category vybereme položku Object a klepneme na tlačítko Select Object. Dialog zmizí, abychom mohli vybrat nakreslený třmínek.
Jakmile třmínek vybereme objeví se znovu dialog Field. Object Type už ale není prázdný ale je v něm název vybrané entity (v tomto případě Polyline) a v poli Property, které bylo také prázdné, jsou nyní vlastnosti vybrané entity. Protože profil třmínku odpovídá vlastnosti šířky křivky vybereme v tomto poli vlastnost Global Width.
Takto by se v atributu objevila hodnota “6”. Aby bylo jasné o co se jedná klepneme v pravé části dialogu Field na tlačítko Additional Format a v následně se objevivším dialogu zadáme před atribut předponu “profil %%c “ a příponu “ mm”. Stejného výsledku bychom dosáhli, kdybychom do atributu napevno zadali text předpony, za něj automatické pole a za něj na pevno text přípony.
Tlačítkem OK vyskočíme z dialogu Field zpět do editoru bloků. V textovém poli máme zadaný první atribut. V editaci atributu budeme pokračovat přesunutím na další řádku (Enter) a novým stisknutím Ctrl + F. V druhé řádce se bude zobrazovat délka třmínku. Posupujeme stejně jako při zadávání profilu třmínku. Tedy klepneme na Select Object, vybereme třmínek, z pole Property vybereme Length a v dialogu Additional Format zadáme předponu a příponu.
Abychom mohli s popisem pohybovat je výhodné k atributu přidat z palety Parameter Sets sadu Point Move. Nyní je možné třmínek libovolně natahovat. Po změně parametrů bloku je ale pro správné zobrazení délky třmínku nutno zavolat příkaz UPDATEFIELD nebo výkres zregenerovat. Umístění popisu je díky parametru Point Move také dynamické.
Při poklepání na atribut je možné za nebo před automatická pole vpisovat další hodnoty.

 

Jan Panoch

Přepínání uchopovacích bodů pomocí Command Tool

Při práci v AutoCADu je třeba občas přepínat uchopovací body podle typu práce, který provádíme. Uchopovací body řídí systémová proměnná OSMODE. Hodnotu této proměnné můžeme měnit pomocí Command Tool, který umístíme do palety nástrojů. Pro zjištění hodnoty proměnné OSMODE nejprve nastavíme požadované uchopovací body a poté zjistíme nastavení proměnné vypsáním jejího názvu do příkazového řádku.
Nyní do vhodné palety vložíme prázdný command tool. V nelokalizované verzi AutoCADu Architecture ho nalezneme v Stock Tool Catalog / Helper Tools. Nástroj přetáhneme do palety nástrojů.
Po klepnutí pravým tlačítkem myši na nástroj v paletě nástrojů vybereme z kontextového menu Properties. V dalším dialogu změníme název nástroje, můžeme přidat obrázek do ikony a hlavně změníme příkaz, který se bude provádět po klepnutí na nástroj. Příkaz změníme klepnutím vedle řádky command. Zde napíšeme příkaz: (setvar “osmode” 47) setvar je příkaz pro nastavení proměnné (set variable) osmode je jméno proměnné – důležité je napsat jméno proměnné do uvozovek 47 je hodnota proměnné, kterou jsme odečetli v jednom z předchozích kroků z příkazové řády. Nyní můžeme vlastnosti nástroje zavřít. Jeho funkčnost vyzkoušíme například tím, že pomocí F3 zrušíme všechny uchopovací body a následně klepneme na nově vytvořený nástroj.
Pro vytvoření dalšího nástroje, který přenastaví uchopovací body můžeme právě vytvořený nástroj zkopírovat. Dále posupujeme jako při vytváření předchozího nástroje. Nastavíme si uchopovací body, zjistíme hodnotu proměnné OSMODE, u zkopírovaného nástroje změníme jeho název a položku command.
	Uchopovací body po klepnutí na nový nástroj Nástroje v paletě nástrojů

 

Jan Panoch

Systémová proměnná PEDITACCEPT

Systémová proměnná PEDITACCEPT se uplatňuje při editování křivky – příkaz PEDIT (případně _PEDIT). Chceme-li například spojit více entit do jedné křivky jme po zadání příkazu PEDIT a klepnutí na první entitu, která není křivkou dotázáni, zda chceme danou entitu převést na křivku (viz obrázek vpravo). Tento dotaz se může zdát ve většině případů nadbytečný. Potlačit ho a vynechat tak jeden (nadbytečný) krok můžeme právě nastavením systémové proměnné PEDITACCEPT na 1.

Po nastavení na hodnotu 1 bude krok na předchozím obrázku přeskočen a entita automaticky převedena na křivku. AutoCAD se v místo dotazu zda entitu převést na křivku či ne rovnou zeptá, co požadujeme s danou entitu udělat.

Jan Panoch

FRAME

V předchozím příspěvku jsme narazili na proměnné XCLIPFRAME, DGNFRAME, DWFFRAME,PDFFRAME a IMAGEFRAME, kterých si stojí za to všimnout více. Tyto proměnné řídí zobrazování rámečku kolem externích referencí a hranic oříznutí. Proměnná XCLIPFRAME řídí zobrazení hranice oříznutí, zatímco rámeček vložené externí reference typu DWG ne . Ostatní proměnné řídí zobrazení jak rámečku vložené reference, tak hranice oříznutí. Proměnné nabývají hodnot:

0   -   hranice není viditelná

1   -   hranice je viditelná a tiskne se

2   –   hranice je viditelná, ale netiskne se

Mimo tyto proměnné ovšem existuje ještě proměnná FRAME, která řídí hodnotu výše uvedených proměnných globálně. Nastavíme-li tedy proměnnou FRAME na 0, nebudou se u referencí všech typů zobrazovat rámečky a hranice. Proměnná FRAME nabývá hodnot 0 až 3. Hodnoty 0 až 2 mají stejný význam jako u proměnných řídících zobrazení rámečků a hranic pro jednotlivé typy referencí. Hodnota 3 znamená, že řízení zobrazování rámečků a hranic přebírají dílčí proměnné. Nastavíme-li tedy proměnnou FRAME na 0, nastaví se všechny ostatní xxxFRAME proměnné na hodnotu 0. Nastavíme-li poté například proměnnou XCLIPFRAME na 1, nastaví se proměnná FRAME automaticky na hodnotu 3.

K ořezávání externích referencí zbývá ještě dodat, že reference formátu DWG a rastrové obrázky jsou jediné, které umožňují polygonální ořezání. Ostatní reference formátu DGN, DWF a PDF umožňují ořezání pouze obdélníkové.

Jan Panoch

Prostory (Spaces) 5. díl – Calculation Plane

Máme-li v budově místnosti se zkosenými stropy jejichž výšku a objem chceme zjistit z vložených prostor nemáme jinou možnost, než používat Freeform Space. To je zjednodušeně řečeno takový prostor, který nemá tvar kvádru nebo krychle. U místností se zkosenými stropy vzniká požadavek vypsat kromě čisté podlahové plochy i takovou plochu místnosti, jejíž světlá výška je rovna alespoň zadané hodnotě. Tak například u obytných místností v podkroví se podle ČSN Obytné budovy do plochy místnosti započítává pouze plocha s podchodnou výškou 1300 mm. Zároveň platí, že alespoň nad polovinou místnosti musí být výška alespoň 2300 mm.
Po výběru prostoru najdeme v panelu Vlastnosti (Properties) oddíl Advance Dimensions, kam můžeme zadat výšky dvou řezných rovin.
Řezným rovinám odpovídají i automatické vlastnosti prostor, které přidáme do sady vlastností připojené na styl prostoru. Po připojení sady k prostoru se v panelu Properties na kartě Extended Data zobrazí plochy prostoru v zadaných výškách. Pro prostor na prvním obrázku, který má čistou podlahovou plochu 40 m2 platí, že podchodná výška 1300 mm a více je nad plochou o velikosti 30.3 m2 a podchodná výška 2300 mm a více je nad plochou 8.82 m2. Článku normy tedy tato místnost nevyhoví, nicméně nad více jak 8 m2 (minimální velikost obytné místnosti) je podchodná výška alespoň 2300 mm.
Řezným rovinám odpovídají i komponenty v nastavení zobrazení prostoru. Takto tedy vypadá místnost z vyšrafovanou plochou nad kterou je podchodná výška alespoň 1300 mm …
… a zde je zobrazení plochy místnosti s podchodnou výškou alespoň 2300 mm.
Při změně výšky řezné roviny v panelu Vlastnosti (Properties) se automaticky mění i zobrazení plochy. Na obrázku vpravo je zobrazena plocha místnosti s podchodnou výškou 2 metry a více.

 

Jan Panoch